Kurská kosa | Meškos galvos kopa

Meškos galvos kopa aneb duna zvaná Medvědí hlava je jednou z mnoha přírodních písečných dun na Kurské kose. Na výšku měří okolo 35 metrů a vede přes ni hlavní silnice, která se táhne celým poloostrovem od Smiltynė přes Nidu a dál do kaliningradské části. U silnice se dá zaparkovat a dojít k vyhlídkové plošině.

První výhled na Balt

Od Litevského muzea moře jsme zamířili na jih. Na křižovatce, kde se dá odbočit také zpět k trajektu, jsme ale nepokračovali hned rovně (rozuměj dál na jih), ale museli jsme si udělat jednu drobnou zajížďku k Baltu. Až do té chvíle jsme viděli jen Kurský záliv, teprve tady jsme konečně spatřili Baltské moře jako takové. Naposledy jsme jeho břehy navštivili v roce 2014 v Polsku a Německu.

Za těmi krásně prosluněnými fotkami se skrývá kur(**)ská kosa, resp. pekelně nepříjemný studený vítr, co se dostal všude. ;) To holt byla po celou dobu daň za to, že jsme potkali jen minimum lidí i na jinak exponovaných místech. Ale jak jsem psala ve shrnutí minulého roku, mohla jsem si za to sama, protože jsem se pořádně nepodívala na předpověď větru a nevzala si potřebné vrstvy oblečení.

Silnice táhnoucí se poloostrovem je pěkná, udržovaná asfaltka. Kam se na to hrabou cesty Lotyšsku.

Meškos galvos kopa

Meškos galvos = Medvědí hlava, kopa = duna, jeden z mála příkladů, kdy se dvěma třetinám názvu dalo v klidu rozumět. Litevština je jinak pěkný jazyk. Když ho člověk poslouchá, má pocit, že je mu blízký, jen musí obratem chtě nechtě přiznat, že mu prd rozumí. Duna dostala toto jméno na konci 18. století, protože jednoduše lidem připomínala medvědí hlavu.

Ani tomuto místu se nevyhnula výsadba borovic na konci 19. století, protože vítr způsoboval velké přesuny písku. Velkou část této vegetace spálil rozsáhlý požár v roce 2006. Stejně jako na jiných místech ve světě (třeba i u nás v NP České Švýcarsko) se ale ukazuje, že příroda si umí s tímto živlem poradit, a tak je možné sledovat obnovování porostu v přímém přenosu.

U silnice se dá zaparkovat na vybudovaném parkovišti, k vyhlídkové plošině to potom dá sotva 200 metrů, ale dá se jít i dál. Z plošiny se nabízí výhledy směrem k přístavu v Klaipédě a na Kurský záliv na jedné straně a na Baltské moře na straně druhé.

Zdroje: info tabule na místě

A příště? Příště vás vezmu na Kopec čarodějnic. :)

Jako cíl naší letošní rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo.

Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. (Zveřejňovat je budu postupně.) Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.