Usmyslela jsem si, že bych ráda navštívila další trochu vyšší horu, a tak padla volba na Oravské Beskydy na pomezí Polska a Slovenska, jejichž nejvyšším vrcholem je Babia Góra/Babia hora.

Letos v létě už jsme s malým stihli Sněžku i Praděd (články chystám), tak to chtělo pokračovat a vybrat další podobně vysoký nebo trošku vyšší vrchol. Babí hora je krásná sedmnáctistovka, která mi připomněla Nízké Tatry.

Parkování

Vyrazili jsme po modré ze sedla Krowiarki, kde se nachází placené parkoviště. Za celodenní stání zaplatíte 25 złotych (cca 135 Kč). Horní parkoviště už bylo obsazené, na spodním se ale našlo místa dost. Vzhledem k tomu, že byl pátek, předpokládám, že o víkendu to tady bude s místem o něco horší.

Mokry Stawek a dále po modré

Sázeli jsme na to, že naši trasu si mnoho lidí nevybere. A opravdu, cestou po modré jsme potkali jen velice málo lidí. většina mířila rovnou do kopce po červené, po níž jsme plánovali návrat.

Po necelých dvou kilometrech jsme narazili na malé horské jezírko. Pod pojmem stawek si sice představím spíše rybník, ale toto jezírko je opravdu jezírko vzniklé sesuvem půdy, více se můžete dočíst třeba zde.

Po modré vede cesta téměř po rovině, podle map se nastoupá na 6,5 km jen nějakých 220 výškových metrů, o to více se stoupá potom. V druhé půlce už se začínají otevírat výhledy do okolí a také na samotný vrchol Babí hory.

Zavřená ferrata a skvělé stoupání po červené

Původně jsme měli v plánu místní krátkou nenáročnou ferratu (A), která se nachází na žluté turistické stezce. Až na rozcestí modré a žluté jsme se ale dozvěděli, že je trasa minimálně do konce října 2023 zavřená. Cestu jsme si tedy museli o zhruba 2 km prodloužit a vzít to po červené přes sedlo Brána nacházejícím se mezi Babí horou a Malou Babí horou.

U turistické chaty Markowe Szczawiny začíná opravdu krásný úsek, převážně po kamenných schodech se na 1 km vzdálené sedlo nastoupá dalších 220 výškových metrů. Teprve tady jsme začali potkávat větší množství lidí, většina mířila opačným směrem než my.

Co si budeme povídat, ty výhledy stály za to. :)

Krásný výhled do kraje i na Malou Babí horu je i ze samotného sedla Brána (polsky Przełęcz Brona) nacházejícího se ve výšce 1408 m n. m.

Ze sedla Brána s výhledy do všech stran

Na Malou Babí horu byl krásný výhled i dál po červené cestou ze sedla na samotný vrchol Babí hory. A nejen na ni, cesta vede přímo po hranici, takže na jednu stranu se rozprostírá Babiogórski Park Narodowy, na druhou pak CHKO Horná Orava s Oravskou přehradou, v dáli za ní se rýsoval hřeben Nízkých Tater a dále na horizontu se začaly objevovat ostré štíty těch Vysokých. Na Babí horu nám zbývaly poslední 2 km a nějakých 317 výškových metrů. Při pohledu na severní svah našeho cíle jsme si nemohli nevšimnout pěšiny, po níž jsme chtěli původně stoupat. Nu což, třeba to vyjde někdy jindy.

Stoupání jako takové člověk při rozhlížení do kraje ani nevnímá. To je důvod, proč se mi pocitově do holých kopců šlape výrazně snáz, než do těch zalesněných. Jak to máte vy? :)

Babia Góra, Babia hora, Babí hora (1725 m)

Co dodat k vrcholu… Jedná se o nejvyšší bod nejen celých Beskyd, ale také celých Vnějších Západních Karpat. Nahoře se nachází jen kamenná zídka, památník a vrcholový rozcestník. Co tam všechno uvidíte už jsem popsala o kousek výš, takže rovnou fotky:

Nekonečné klesání zpátky do sedla

Zpáteční cesta po červené nás postupně vedla přes vrcholy Mały Garb Wyżni (1676 m), Mały Garb Niżni (1664 m), Gówniak (1644 m), Kępa (1530 m) a Sokolica (1367 m). Holé kameny postupně nahradil nízký porost, který se plíživě s ubývající nadmořskou výškou zvyšoval, až jsme se najednou octli v lese. Od té chvíle se klesání zdálo nekonečné, protože už se nebylo kam dívat, les se zdál být stále stejný a neviděné sedlo s parkovištěm stále stejně daleko. :)

Odjížděli jsme nadmíru spokojeni, až jsme měli chuť vyrazit druhý den i na Ďumbier a Chopok (jako před 9 lety), ale to si raději necháme na jiný den než sobotu. :)

---

Co vy a Babia Góra? Znáte? Navštívili jste?