Beskydy | Lysá hora z Visalají
Lysá hora z Visalají – rozhodně nejméně náročná trasa, kterou zvládnou i méně zdatní turisté a malé děti (pokud jsou zvyklé chodit do hor). Vrátit se pak můžete zpět na Visalaje nebo kratší trasou do obce Krásná (z Krásné na Visalaje jezdí bus).
Lysá hora je nejvyšším vrcholem Moravskoslezských Beskyd, její vrchol se nachází ve výšce 1323 m. n. m. a já se sem chystala už hodně dlouho. Úplně poprvé jsem chtěla vyrazit v době, kdy malému bylo asi 7 měsíců, nicméně to mi zhatily zdravotní důvody a muž tam tehdy vyrazil sám. Později to nevycházelo zejména kvůli počasí (v létě by mě tam nikdo nedostal a na zimní výšlap jsme neměli vybavení).
Jak ale s oblibou říkám – na vše dojde, až přijde správný čas. Potvrzuje se mi to pořád. Vyrazila jsem minulou středu, sama s tříletým synem a šlo se nám náramně. :)
Vzdálenost: 18 km
Celkové stoupání: cca 740 m
Náročnost: střední až slušná
Trasa: zde
Na parkoviště na Visalajích jsme dorazili v půl jedenácté (ne, my opravdu neumíme vyrážet na výlet brzo ráno). Věděli jsme, že pokud opravdu vylezeme až nahoru, zpátky nás bude čekat kus trasy za tmy. U nás to není nic výjimečného a počítáme s tím. ;) Trasa nahoru se dá přirozeně rozdělit na 2 části – rovina před stoupáním a samotné stoupání.
Z Visalají přes Vyšní Mohelnici k posledním chatám před stoupáním
→ 4 km | ↑ 150 m | ↓ 110 m
V první části jsme se drželi červené turistické značky. Cesta vede chvíli lesem, chvíli po horské louce a chvíli kolem domků a chatek, tu z mírného kopce a tu do mírného kopce. V malebné beskydské krajině jednou za čas vykoukl i náš cíl a mohli jsme se kochat i pohledem na hřeben s vrchy Polomka, Velký Polom a Sulov.
Po zhruba 3,5 km jsme došli k posledním chalupám, po nich následuje už jen stoupání do více či méně prudkého kopce.
Stoupání na Lysou
→ 5 km | ↑ 520 m | ↓ 0 m
Po cestě lesem, která vede jen do mírného kopce, následuje první prudší část na Huserku (929 m. n. m.). Kamenitá cesta nám ale ten den vůbec neseděla a kupodivu se nám lépe šlapalo po asfaltce, která červenou několikrát protíná a vede také až na vrchol. Krátký úsek u přístřešku a poté těsně pod vrcholem je veden přímo po ní a my se ji právě od přístřešku rozhodli následovat až k vysílači. Ochudili jsme se tak sice o vrchol Zimného (1080 m. n. m.), na stoupání jsme si však neubrali, jen jsme ho měli jinak rozložené a trasu o cca 1 km delší než po červené.
Cestou jsme se také mohli kochat výhledem na blízké i vzdálenější kopce.
Cílová rovinka, aneb posledních cca 400 m vzdálenostních a 70 metrů stoupání. Po silnici by to asi bylo rychlejší, ale nechali jsme silnici silnicí a vyšli si to právě tudy. :)
Lysá hora (1323 m. n. m.)
Na vrcholu jsme se chvíli kochali výhledem a zastavili se na chatě na velmi rychlé občerstvení. Něco je foceno z Tatranské vyhlídky před chatou, něco přímo z vrcholu. Podmínky nebyly úplně nejlepší, nicméně jsme dohlédli až na Fatru. Na druhou stranu jsme viděli hřeben se Smrkem, Kněhyní a Velkou Stolovou a Ondřejník.
Z Lysé na Visalaje částečně po tmě
→ 9 km | ↑ 70 m | ↓ 630 m
Dolů nás čekalo dalších 9 km a malý měl slíbeno, že ho část trasy odnesu. To bylo potřeba hlavně z toho důvodu, že jsem chtěla za zbytku světla ujít co největší kus, a pak také proto, že jsme se nahoře moc nezdržovali a nebyl tak čas na odpočinek. Věřím, že to příště ujde celé. ;) Během stmívání jsme zvládli prakticky celou část po asfaltce a mohli se kochat krajinou propadající se postupně do tmy. Část z Huserky jsem nechala malého šlapat po svých (přes batoh na břiše jsem neviděla na cestu a to jsem v tom šeru nepovažovala za dobré). Část trasy přes Vyšní Mohelnici jsem ho zase poponesla a poslední cca 2 km už šel zase po svých. Celkem tak ušel asi 11,5 km, na Lysou jsme to zvládli zhruba za 4 hodiny.
Ke konci si už stěžoval, že ho tlačí nožky, ale zároveň mě opakovaně ujišťoval, že je to ještě dobrý (lesní noční dobrodružství dělá svoje). Pak jsme přijeli k babičce, dal si večeři a s naprosto kouzelným výrazem se zeptal: “Pojedeme zítra na Lysou?” Tož s dětmi asi tak. ;)
Byli jste už na Lysé?
Chodíte do hor i s malými dětmi?
Nádhera. Na Lysou se už taky chystáme delší dobu. :) Krásné fotky.
Děkuji a ať se brzy poštěstí. :)
Na Lysou horu jsme si udělali výšlap asi před čtyřmi lety. Šli jsme také z Visalají. Neměla jsem dobrý den, málem jsem cestou umřela. Nějak špatně se mi dýchalo! Zpět jsme šli po asfaltce a už mi bylo fajn.:-)
Přeji krásný adventní čas.:-)
Tenhle kopec dá zabrat kdekomu a je pak úžasný pocit vystoupit až k té chatě (tedy z tohoto směru). :)
Nápodobně! :)
Oooo, to jsou nádherné fotky! Lysá hora je jedním z mých nejoblíbenějších kopců na světě a moc ráda se na něj vracím… Jen vloni jsem se na ni nedostala a trošku mě to žere :D
Děkuji! Musím říct, že i mě Lysá nadchla. Těším se, že se tam brzy vydám znovu. :)
Beskydy mám ve velké oblibě a na Lysé hoře jsem byl 4krát nebo 5krát a kromě jedné větší túry, kdy jsme šli z Frýdlantu, všechny ostatní byly od Hotelu Petr Bezruč v Malenovicích. Ta si myslím bude ještě ještě jednodušší než z Visalají.
Z Malenovic šel před pár lety manžel, ale těžko soudit, zdali je to méně náročná trasa. Příště to zkusím odtamtud a aspoň budu mít srovnání. :)
[…] Pak nás ještě čekal výstup na ten druhý Súľov, ten jsme si nemohli nechat ujít. Z této strany jsme na něj minule nešli a musím říct, že ač je to cesta celkem drsná (ale naštěstí dost krátká), stojí za tu námahu. Hezky se vám totiž otevře výhled na královnu Beskyd – Lysou horu. […]
[…] cestu do Jánských Lázní a tak přišel samozřejmě i nápad vzít synka konečně na Sněžku. Lysou horu v Beskydech zdolal už ve třech letech, ale Sněžku jsme stále odkládali, protože k nám ze všech stran chodily informace o tom, jak […]