veruce.cz

Top 16 fotek za rok 2017

Stále ráda fotím, takže mě napadlo dát dohromady mé nejoblíbenější/subjektivně nejzdařilejší či nejzajímavější fotky za loňský rok. Všechny uvedené fotky najdete v galerii a většinu z nich i v reportech z výletů. Není to žádné terno, času a příležitostí k focení už není tolik co dřív. I přesto jsem ale dala dokupy 16 fotek, ke kterým mám nějaký vztah :)

 

Architektura

Moje best of 2017 - architektura

 

Jaké to je řídit náklaďák?

Ukecala jsem muže, aby sepsal své zkušenosti s autoškolou pro získání ŘP skupiny C, protože informace, o které se doma dělil, mi připadaly zajímavé i jako člověku, který se na rozšiřování řidičáku v nejbližší době nechystá. Tento článek tedy napsal on a popisuje v něm hlavní rozdíly toho sedět za volantem osobáku a náklaďáku.
Věděli jste třeba, proč řidiči náklaďáků tak často jedou skoro prostředkem, když mají ve svém pruhu místa dost?
Také máte mylný dojem, že brzdy nákladních aut jsou málo účinné?


Před více jak rokem jsem absolvoval v autoškole kurz vedoucí k získání řidičského oprávnění skupiny C. Veškerou mojí motivací byla zvědavost, nakolik odlišné je řízení takového kolosu od běžného osobáku. Nikdy jsem se jako řidič neživil a ani to neplánuji, zdroj mé obživy leží úplně někde jinde, přesto se však jednalo o unikátní zkušenost, o kterou bych se chtěl podělit.

Když jsem tehdy před zápisem do autoškoly hledal nějaké praktické zkušenosti a drby, nenašel jsem skoro nic. Podrobných vyprávění o zážitcích z autoškoly od čerstvých absolventů získavších řp.sk. B jsem našel na internetu celé stohy, ale řidičům náklaďáku se zřejmě moc psát nechce.

 

Knihy za rok 2017 – to nejlepší

To nejlepší, aneb knihy, kterým jsem dala .

 

Tři králové

Zdeněk Ležák, Michal Kocián
128 stran, komiks

Není to sice kniha jako taková, je to komiks, ale o to větší pozornost si zaslouží. Já patřím mezi komiksové ignoranty, avšak toto je výborně zpracovaná záležitost o našich odbojářích. Doporučuji všem! Má recenze zde.


Čarodějův učeň

Otfried Preussler
197 stran

Pověst z Lužice, která se v různých obměnách objevuje různě po střední Evropě.. Pokud znáte stejnojmennou pohádku od Karla Zemana, knižní zpracování si určitě přečtěte také. Vydání z roku 2003 je ilustrováno záběry z filmu a je radost to číst.

 

Knihy za rok 2017 – to (velmi) slušné

Přichází čas představit to, co se mi opravdu líbilo, něco to ve mně zanechalo a ráda to doporučím dál :)

To (velmi) slušné

Nikdy o tom nemluv
Kathy O’Beirne
262 stran

Kniha, ze které mi bylo špatně a přiměla mě opovrhovat církví ještě více než do té doby. Vyprávění ženy, která jako dívenka prošla irskou prádelnou Máří Magdaleny, což byla zařízení spravovaná jeptiškami a měla napravit hříšnice tvrdou prací (více o prádelnách zde, recenzi knihy chystám).


Enderova hra
Orson Scott Card
256 stran

Dobré sci-fi, které jsem si přečetla po zhlédnutí filmu. Pro fanoušky sci-fi povinná klasika, která může zaujmout i ty, kteří sci-fi nevyhledávají. Příběh se odehrává v blíže nespecifikované alternativní budoucnosti, kdy Zemi hrozí třetí útok termiťanů – mimozemské rasy připomínající přerostlý hmyz. Hlavním hrdinou je šestiletý Ender, který je pro své geniální vlohy přijat do Bitevní školy, z níž vycházejí budoucí vojevůdci. Jsou do něj vkládány nemalé naděje – má vést lidskou armádu při dalším útoku.

 

Knihy za rok 2017 – to průměrné

V tomto článku napíšu pár slov ke knížkám, které nenadchnou, ale ani neurazí, nebo jsou to knížky, které nejsou špatné, ale nemám potřebu číst je znovu.

Průměrné knihy, tedy

Knihy džunglí
Rudyard Kipling
312 stran

Jsem ráda, že jsem se k této knížce dostala, také i proto, že jsem v té době viděla nový film, který se mi celkem líbil. Příjemná záležitost, ale všechny povídky se mi nelíbily natolik, abych v hodnocení přidala.


Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
194 stran

Knih s očitým svědectvím si vážím, ale to ještě neznamená, že je všechny považuji za literární skvosty. Kniha pana Nyiszliho i přes veškerou mrazivost historických okolností patří k těm slabším zejména proto, že se snaží v každé třetí větě šokovat – používá tři vykřičníky opravdu nadpočetně. I o šílených událostech z Osvětimi se dá psát lépe, s trochou nadhledu (doporučuji třeba knihu Utekl jsem z Osvětimi, tu jsem přečetla jedním dechem a mrazilo mě z ní daleko víc).

 

Knihy za rok 2017 – to slabší a mizerné

Letos si na konto přelouskaných titulů připisuju 69 knih. (Nebo jich bude 70? Přece jen mám ještě týden). Seznam všech jsem v průběhu roku utvářela zde. Nyní nastal čas je rozdělit podle hodnocení a přidat k nim pár vět. Kniha, kterou mám rozečtenou, do následujícího seznamu určitě nepatří, takže jej mohu v klidu zveřejnit už nyní.

Začnu tím méně zajímavým. Tyto knihy mě nezaujaly, na jejich konec jsem došla jen s velkým úsilím, nebo dokonce vůbec. Jsou to knihy za 2 hvězdičky, 1 hvězdičku a dokonce i za 0 hvězdiček. 

To slabší –

 

Mým marodům – Jak vyrobit pacienta
Jan hnízdil
232 stran

První část knihy by byla klidně i za 4 hvězdičky, nicméně autor si to zcela nesmyslně začal postupně kazit. Je to škoda, protože historky na začátku jsou velice zajímavé. 

 


Nespavost
Stephen King
672 stran

Kinga považuji za jednoho z nejpřeceňovanějších autorů dnešní doby. Jednou za čas se dokopu a něco si od něj stejně přečtu. Nespavost je opravdu obsáhlá knížka. Obsáhlá knížka o ničem. King chtěl čtenáře uvádět do stavu mysli nespavého hlavního hrdiny postupně, to bylo ještě ok. Pořád jsem čekala, co se z toho vyvrbí, proto jsem četla dál i přesto, že mě to nebavilo. No ukázalo se to jako naprostá hovadina a rozhodně z toho šlo vytřískat něco lepšího.

 

Tři králové (Zdeněk Ležák, Michal Kocián)

O Třech králích se na tomto blogu najde žel jen jediný, kratičký článek z dob mé středoškolské docházky. Kratičký z toho důvodu, že se tehdy musel vejít na A4 a byl spolu s dalšími referáty podobného rozsahu rozvěšen na chodbě školy v rámci projektu Hrdinové. Ano, víc se tam toho nevešlo, aby se to dalo z metru až metru a půl přečíst. Nevím, proč jsem ten článek pro účely blogu už dávno nepřepracovala, nicméně o tom tento příspěvek nebude.

V průběhu loňského roku se na různých místech začaly objevovat informace o chystaném komiksu o Třech králích. Já patřím mezi komiksové ignoranty, je to forma, která mě nikdy nebrala, přesto jsem se na vydání těšila právě kvůli obsahu. Ukázky mě zaujaly, komentáře autorů naznačovaly, že si s tím dávají záležet. Komiks mi před pár dny dorazil domů a očekávání splnil bezvýhradně.

Anotace:

Komiks Tři královéTři vojenští důstojníci, dva prošli československými legiemi, třetí byl příliš mladý, aby se k nim stihl přidat. Zato patřil k výjimečným střelcům a odvahy měl na rozdávání. Po obsazení Československa hitlerovským Německem 15. března 1939 se zapojili do armádou organizovaného odboje Obrana národa. Po několika čistkách gestapo odbojovou skupinu zdecimovalo a naši tři důstojníci se postupně stali klíčovými osobnostmi domácího odboje. Tři králové – Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek. První dva gestapo popravilo, třetí zemřel v boji při pokusu o jeho zatčení. Jejich příběh jsme zachytili ve výpravném stostránkovém komiksu, který pokrývá činnost Tří králů od jara 1939 až do smrti posledního z nich na počátku léta 1942. Příběh vám navíc dá nahlédnout do činnosti dalších významných skupin domácího odboje, protože naši tři hrdinové tyto skupiny propojovali. Tři králové patří k největším hrdinům a morálním vzorům našeho národa.
 

Znovuzrozený porod (Michel Odent)

Michel Odent - Znovuzrozený porodTakhle mají vypadat porodnice!

To je hlavní myšlenka, kterou si z knihy Znovuzrozený porod odnáším.

Útlá knížka Znovuzrozený porod popisuje očima doktora Michela Odenta vývoj porodnického oddělení v Pithiviers (městečko nedaleko Paříže), které měl hlavně v 60. a 70. letech na starosti. Původně nastupoval jako chirurg, který měl na porodnickém oddělení provádět císařské řezy a klešťové porody. Jeho praxe se však ubírala jiným směrem. Začal porodnické oddělení přizpůsobovat rodičkám a jejich potřebám v době, kdy se v civilizovaném světě začalo naopak do porodů více lékařsky zasahovat a císařské řezy se na mnoha místech začaly provádět víceméně na přání.

Celé povídání o této knize najdete na mém druhém blog.

 

Jak píšu články na blog? – Dotazník

Mezi všemi možnými dotazníky mi chyběly některé otázky, které jsem se rozhodla položit vám blogujícím v tomto vlastním dotazníku :)

Mé odpovědi najdete níže a pokud vás otázky zaujmou, budu ráda, když si jej také vyplníte u sebe na blogu.

Do komentářů sem klidně hoďte odkaz :)

1. Kde si píšete koncepty?
Jen doma, když je klid? I v práci, když máte chvilku? Ve škole pod lavicí?
2. Kam si píšete koncepty?
Na papír? Do Notepadu? Přímo do redakčního systému? Do matlafonu chytrého telefonu?
Pokud na papír – máte zvláštní sešit nebo si vystačíte s jakýmkoli dostupným papírem?
3. Pro zajímavost – jaká vám vyhovuje klávesnice na psaní?
Plnohodnotná? Notebooková? (S malým enterem, velkým enterem, s malým zdvihem, s velkým zdvihem? Nebo je vám to jedno?)
4. Kolik máte rozpracovaných konceptů?
5. Z kolika konceptů se skutečně stanou články?
6. Jak dlouho máte uložen nejstarší koncept?
7. Promazáváte průběžně starší obsah blogu?
8. Které články na vašem blogu mají největší ohlas (návštěvnost, komentáře)?
9. Které mají naopak malý ohlas, ale zasloužily by si podle vás větší?

 

Zatopené dálniční mosty D1 a trocha historie

Zatopený most přes údolí Sedlického potokaPokud máte v povědomí informaci, že se u nás dálnice začaly stavět někdy v 60. letech 20. století a že za ně vděčíme komančům, zřejmě vás překvapí fakt, že část dálnice D1 vznikla již během 2. světové války, některé úseky dokonce ještě před ní. Právě z této doby pochází i 2 nepoužívané a částečně zatopené mosty, které se nachází na vodní nádrži Švihov. Některé části dříve budované dálnice nebyly v 60. letech použity a dálnice dnes vede jinudy. Tyto relikty jsou připomínkou toho, za jakých okolností D1 začala vznikat.

Článek se týká zejména mostů, které dříve vedly přes Sedmpanský a Sedlický potok, avšak bez trochy historického pozadí by to nešlo (fotografie mostů ze současnosti naleznete ke konci článku).


Myšlenka dálnice napříč Československem

Myšlenka dálnice spojující západ Čech s východem Slovenska či Podkarpatskou Rusí se zrodila ještě dříve – v roce 1935 (projekt „Národní silnice Plzeň – Košice“ a návrh silniční magistrály Cheb – Chust) a v roce 1937 (dálková silnice „Cheb – Velký Bočkov“). Reálně projektovat se začalo i přes schválení Mnichovské dohody (září 1938), a to krátce po zabrání Sudet. V plánu byly úseky Pražský okruh, Praha – Jihlava, Jihlava – Zástřizly, Zástřizly – hranice Slovenska. V té době byla vyprojektována i německá autostráda z Breslau (dnešní Wroclaw, Polsko) přes území našeho státu do Vídně. Dálnice se měly křížit u Brna.