Ze života Ver.

A až Z – knižní dotazník

knihovnička - ČervenákLéto je u mě doba, kdy se mi nechce moc psát, protože vedro mi ubírá jak na chuti, tak na mozkové kapacitě. Na blogu se tedy objevují převážně reporty z výletů a oddechové články o ničem. Přesně takový bude i tento :) Kde jsem narazila na následující dotazník už si žel nepamatuju, v konceptech se mi válí nejméně půl roku.

Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih

  • Tady jednoznačně vede R. E. Feist – 31 knih.
  • Pozadu nezůstává ani J. Červeňák – 20 knih.
  • O třetí místo se dělí J. Kulhánek a J. K. Rowling – 11 knih
  • Nu a brzy sem nejspíš přibude i Dominik Dán (nyní čtu jeho 7. knihu).

Bookoholikovo pravidlo číslo 1

  • Číst! Nedávat si mezi dočtenými knihami moc velkou pauzu, to totiž vede k tomu, že si člověk třeba pár týdnů nepřečte vůbec nic. Stalo se mi to naposledy před pár lety, teď už si na to dávám pozor :)
 

Vodopády na Černé Desné

Vodopády na Černé DesnéNašlapáno: cca 3 km
Stoupání: cca 150 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Během dovolené v Jizerkách jsme se vydali i na jednu kaskádu vodopádů, a sice na tu na Černé Desné. Auto jsme nechali v Desné u benzínky (dobrý pocit jsme z toho neměli, přece jen to bylo do Tanvaldu, co by šutrem dohodil) a vyrazili po červené. První zajímavý pohled se nám naskytl asi po kilometru a pak už jsme zastavovali a scházeli k řece snad každých 20 kroků ;)

 

Červnový přehled, aneb první rodinná dovolená

Červen za námi a s ním i naše první společná rodinná dovolená, kterou mohu směle nazvat opravdu náročnou. S batoletem už to vážně není ta bezstarostná pohodička jako kdysi, ale stejně jsme toho viděli dost, dokonce i do Lužice jsme se zajeli podívat :)

Jen mě mrzí, že nám nevyšel ani letní slunovrat (on nám totiž nevyšel ani ten zimní), protože dojet v posledních letech někam po D1 ve vedru bez klimatizace (tu jsme nestihli nechat naplnit) rovná se téměř pokusu o sebevraždu. Chytli jsme zácpu hned za Prahou a vzdali to na prvním sjezdu. Příště snad pojedem do Brna vlakem…

 

rozhledna Heřmanice  cesta na Trniště

 

Zřícenina hradu a kláštera Ojvín (Oybin)

OybinV tomto článku se nachází oproti jiným příspěvkům nezvykle mnoho fotek (některé z nich už se objevily na fotoblogu). Netajím se tím, že velice ráda navštěvuji zříceniny. Zříceniny gotických staveb mám ještě o chlup raději. Ojvín nabízí obojí – zříceninu hradu i gotického kláštera. Na místě jsme strávili dvě hodiny a rozhodně to na pořádnou prohlídku nestačilo. Ten den jsme však byli domluveni s kamarádem, který pracuje v lužickém Budyšíně, že za ním dorazíme, takže jsme prohlídku museli chtě nechtě přizpůsobit dalšímu programu.

Na samotnou prohlídku Ojvínu si rezervujte nejméně tři hodiny času. Popisky jsou ve většině případů i v češtině. Při placení vstupného dostanete na požádání (nebo dle českého přízvuku :)) i český plánek. Vstupné činí 6€ za dospělou osobu a prohlídka probíhá bez průvodce. Pod hradem se nachází několik placených parkovišť. Možnost parkování zdarma jsem vyznačila na této mapce – nachází se u značky Start, přístupová cesta pro pěší nahoru k hradu začíná u značky Cíl, avšak volné místo zde naleznete nejspíše jen mimo víkend či prázdniny a pouze po ránu.

Z tohoto parkoviště jsme vyrazili pěší stezkou pod skalnatými útvary do centra obce k Infocentru, odkud vede cesta strmě vzhůru (z velké části po schodech). Už tato procházka mě utvrdila v tom, že jsme toto místo nenavštívili naposledy. Na přírodní zajímavosti už nám čas nezbyl ani náznakem, a přitom by bylo co si prohlížet.

 

Bohyně Chors neexistuje

Na tomto článku jsem se z velké části podílela, ráda bych zde tedy sdílela odkaz na něj. Celý článek si můžete přečíst zde.

V posledních letech se šíří nesmysl o existenci jakési bohyně Chors – bohyně měsíce, noční oblohy a podzimu. Jako první jsme se mohli o její existenci dočíst v knize pohádek Ivana Hudce – Báje a mýty starých Slovanů. Nedlouho po něm podpořil představu Chorse jakožto ženského božstva slovenský autor fantasy Juraj Červenák. Kvůli čtenářům těchto dvou autorů se začala informace o bohyni měsíce rychle šířit a nejen ezoterické weby ji už předkládají jako samozřejmou (ne-li historicky doloženou) skutečnost. Jak to doopravdy s Chorsem je, jsme se proto rozhodli rozepsat v tomto článku.

CELÝ ČLÁNEK

 

Viadukty v Novině (Kryštofovo Údolí)

Viadukt v Novině (Kryštofovo údolí)Viadukty v Kryštofově Údolí jsme během naší dovolené nemohli opominout, málem jsme se na ně však vykašlali. Toho dne nám počasí nepřálo, dopoledne bylo vedro (to jsme lezli na Ještěd) a zbytek dne propršelo (podle toho ty fotky také vypadají).

Viadukty leží na železniční trati Liberec – Česká Lípa, na níž následuje 800 m dlouhý tunel. Větší viadukt patří mezi Národní technické památky.

Velký železniční viadukt

Právě i z kamenů vytěžených při hloubení tunelu, je viadukt postaven. I proto viadukt nepůsobí v krajině rušivě, zapadá sem. Jeho stavba trvala pouhé dva roky (1898 – 1900), přitom probíhala za pomoci pouze koňské síly.

 

Rozhledna Heřmanice

Výhled z rozhledny HeřmaniceV Libereckém kraji najdeme mnoho krásných rozhledem, zejména těch starých kamenných. Při plánování výletů mě však ihned zaujala i jedna nová.

Dřevěná rozhledna v Heřmanicích u Frýdlantu byla postavena v roce 2012 a vznikla na základě projektu tří mladých architektů z Technické univerzity v Liberci. Měří 25 metrů, disponuje dvěma schodišti o 99 a 90 schodech a nabídla nám výhled na Jizerské hory, Lužické hory a blízké okolí.

Zaparkovat se dá na parkovišti vzdáleném cca 150 m. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.

 

Trniště a Harcovský les (Jizerské hory)

Trniště a Harcovský lesNašlapáno: cca 6 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná (bylo vedro)
Okruh: ano
Trasa: zde

Minulý týden jsme se vypravili na naši první (opravdovou) rodinnou dovolenou do Jizerek. První výlet byl „náročnější“ hlavně kvůli vedru a také kvůli tomu, že byl první. Jednak jsme se museli trošku rozchodit a také jsem ten samý den musela s malým dobalit, dojet od Prahy do Janova nad Nisou, kde jsme se sešli s mužem, což samo o sobě bylo více než na půl dne, Jak se cestuje s (uvztekaným) batoletem si budete moci brzy přečíst na druhém blogu, na tomto zase budou postupně přibývat fotoreporty z našich výletů, a že jsme jich nestihli úplně málo :)

 

Květnový přehled, aneb kam zmizel ten měsíc?

Původně jsem chtěla článek pojmenovat Květnový přehled, aneb hail Satan!, nicméně mi to přišlo dětinské. Satanista nejsem a nikdy jsem nebyla, tak proč to? Před několika dny jsem se o sobě po mnoha letech dozvěděla, že prý satanista jsem. Někteří fanatičtí křesťané to holt mají v hlavě pomotané, ovšem vysvětlovat jim, že jsem ve skutečnosti pohan, by nejspíš jen vedlo k utvrzení dojmu, že jsem satanista :)

Nemám pocit, že bych toho během května stihla nějak moc, ale ten měsíc prostě šíleně rychle utekl. Utkala jsem další třímetrový pás (brzy se tu objeví), tvořila (a nadále tvořím) jeden nový web, psala články na dva blogy, užívala si ty chladnější dny venku, hrála si se synkem a přihlížela jeho neuvěřitelné chuti učit se nové věci. Zvládli jsme spolu ve dvou další cestu do Beskyd vlakem (resp. čtyřmi vlaky a pak ještě busem). Všichni tři (tedy i s mužem) jsme vyrazili prozkoumat Brdy a předtím jsme se zúčastnili jedné pohanské – slovanské svatby (takže jsem konečně viděla ty svoje karetky v akci! :)).

Brdy  Kůzle v Dolní Lomné

 

Dopadová plocha Jordán, aneb bunkry v Brdech

Bunkr Jordán (Brdy)Našlapáno: cca 12 km
Stoupání: cca 340 m
Náročnost: mírná
Okruh: částečný
Trasa: zde

Do Brd jsem se těšila už dlouho, vlastně od chvíle, kdy byla do světa vypuštěna zpráva, že se vojenský prostor bude rušit a vznikne místo něj CHKO. Minulý víkend jsme se vydali do oblasti bývalé dopadové plochy Jordán, kde se na kopci Houpák (794 m.n.m.) nachází několik bunkrů.

Auto jsme nechali v Nové Vsi u Zaječova a vyrazili po zelené směrem k rozcestníku K letišti. Cestou se nám naskytlo několik částečných výhledů na krajinu, kterou známe z Hřebenů. Počasí nám vyhovovalo, žádné vedro, žádný déšť, jen podmračeno. Brdy jsou zatím velmi klidným, tichým a liduprázdným místem. Okolo nás šuměly pouze stromy, teprve po 4 kilometrech jsme potkali dalšího živáčka.

Když jsme se přiblížili k Houpáku, v okolí cesty se začaly objevovat výstražné cedule. Na rozcestníku K letišti jsme opustili značenou trasu a vydali se po silnici. Zanedlouho jsme narazili na první bunkr.