veruce.cz

Zřícenina hradu Choustník a skály poblíž

Zřícenina hradu ChoustníkNašlapáno: cca 2,5 km
Stoupání: cca 120 m
Náročnost: žádná
Okruh: částečný

Zřícenina hradu Choustník se nachází u stejnojmenné obce v jižních Čechách. Nechtěně (no dobře, možná chtěně) jsme ji s mužem přejmenovali na Chroustík a ve stejnou chvíli se shodli na tom, že bychom si dali nový Švábík (kdo nechápe, nechť si přečte Kulhánkovo Stroncium, nebo raději ne).

Severovýchodně od obce Choustník jsme auto nechali na velkém neplaceném parkovišti a vydali se směrem do lesa. Hrad stojí cca 1 km daleko a cesta vede jen do mírného kopce. Cestou jsme potkali odbočku ke skalnímu městu a rozhodli se, že nejdříve si prohlédneme hrad, poté skály. U vstupu jsme zaplatili po 40 korunách vstupného, dostali k tomu povídání o hradu i plánek a přemýšleli, zda vyrazit na prohlídku hned nebo se schovat před hrozícím deštěm. Když se pokapávání ani po 5 minutách v déšť nezměnilo, riskli jsme to. Nakonec jsme bez zmoknutí zvládli projít celý hrad.

 

Díky staženým MP3 kupuji CD a LP

OriginálkyPosloucháme s mužem převážně blackmetalový a folkový underground, léta se v něm pohybujeme, známe se s několika kapelami i s pořadateli koncertů, takže známe některé věci takříkajíc ze zákulisí. Právě i od členů několika kapel jsme slyšeli totéž, co uvedu níže. Podobný názor jsem kdysi četla v jednom rozhovoru i od členů ne-undergroundových Iron Maiden. Nejlepší cestou jak podpořit kapelu, kterou nezastupuje žádné obří vydavatelství, je šířit o ní povědomí. V případě hudby ale informace nestačí, tvorbu těchto interpretů je třeba si poslechnout, tudíž je dobře, že ji někdo nahrává na youtube nebo někam nahodí mp3ky.

Před necelými 10 lety se objevila služba Spotify, která za poplatek umožňuje streamování hudby od velkých  vydavatelství (např. Warner Music Group, Universal, Sony, EMI, apod.). Mnoho odpůrců stahování pak tuto službu používá jako argument pro svou teorii „já za hudbu platím, kdežto ty ji kradeš“. Pokud pominu fakt, že mnou poslouchané kapely vydávají alba převážně u malých vydavatelství, která Spotify ignoruje (tudíž bych si je tam mohla jen těžko předplatit), vidím v této službě spíše výdělek pro vydavatelství, která kapelám odvedou jen směšnou částku z toho, co vyrejžovali na jejich hudbě. 

Máme možná 1000 stažených alb, protože tímto způsobem objevujeme novou hudbu a také ji tak převážně posloucháme. Také však vlastníme přes 100 originálních cédéček, přes 20 elpíček, nespočet triček, jimiž kapelám děláme de facto reklamu, kudy chodíme, a než se nám narodil syn, objížděli jsme undergroundové koncerty a fesťáky ve velkém.

Poslech CD a LP je pro nás takový malý rituál, platím u nich nejen za hudbu, ale také za hezký booklet. Za MP3 přehranou přes net bych nedala ani korunu.

 

The Circle (2017), Kruh (Dave Eggers) – recenze filmu i knihy

The Circle (2017) - Emma Watson, Tom HanksDave Eggers - KruhAktuální téma, dobrý námět, příšerné zpracování. To platí pro knihu i film. Kruh mi byl doporučen v obou provedeních s tím, že filmu výrazně uškodilo, jak skončil.
Film jsem viděla první, protože jsem nebyla přesvědčená o tom, že to bude něco tak zajímavého, aby mě toto pořadí mrzelo. Nijak nadšená jsem z něj nebyla (z více důvodů), přesto mě zajímal ten původní konec, takže jsem se pustila i do knihy.

O čem to je

Circle je vyobrazen jako takové spojení Googlu, Applu, Facebooku a pár dalších firem dohromady. Sídlo Circlu představuje rozhlehlý kampus s neuvěřitelným množstvím zájmových aktivit, které mohou jeho zaměstnanci využívat. V Circlu pracují samí mladí, milí, pracovití a usměvaví (prostě sluníčkoví) lidé, kteří využívají nejmodernější technologie, určují trendy, užívají si života a platí za to jen zanedbatelnou daň – pořád jsou online, neustále s někým něco sdílí, něco někomu dalšímu lajkují, chodí z jedné párty na druhou, virtuálně se přátelí s tisícovkami dalších lidí v Circlu a vzájemně se udržují v iluzi, že tohle je jejich životní sen.

Do tohoto kolotoče se dostane i hlavní hrdinka Mae Hollandová, která právě získala práci na zákaznické podpoře v Circlu. Její pracovní výkon se hned od začátku točí okolo čísel a procent úspěšnosti. Na nic jiného nemá čas ani pomyšlení. Jednoho dne tak jde na kobereček pro svou malou míru zapojení se do sociálního dění ve firmě. Jak to, že nesdílela každý svůj krok o víkendu? Jak to, že se nepodělila o to, že jezdí na kajaku a už se nepřihlásila do padesáti klubů, které v kampusu lidi s tímto koníčkem sdružují? Jak to, že nikomu nic neřekla o nemoci svého otce a nezjistila si, co pro něj může Circle udělat? Že chtěla být o víkendu na kajaku sama? Co to je za antisociální jednání?!

 

Rozhledna Strážný vrch na Hřebečském hřbetu

Rozhledna Strážný vrch na Hřebečském hřbetu Našlapáno: cca 4,5 km
Stoupání: cca 90 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na tuto rozhlednu jsem narazila naprostou náhodou při ježděním myší po mapě a hledání odpoledního výletu. Zaujala mě natolik, že jsem řekla, že tam musíme. Měli jsme to ten den nějakých 60 km daleko a přibrali jsme to s návštěvou Technického muzea v Mladějově, o kterém chystám článek.

Tato rozhledna vznikla v roce 2010. Stojí na Strážném vrchu (610 m) na Hřebečském hřbetu (mezi Svitavami a Moravskou Třebovou). Vzhled rozhledny připomíná těžní věže a symbolizuje vyztužení hornických štol (jedná se o důlní oblast). Měří 17 metrů a je celoročně přístupná.

 

Hradec nad Moravicí – Červený zámek

Hradec nad MoravicíMožná jsem se tu už dříve zmínila o tom, že mě zámky nebaví (alespoň ne ty obyčejně vypadající), nijak mě neberou ani zámecké zahrady. Bílý zámek v Hradci nad Moravicí není výjimkou, ty červené hradby patřící k Červenému zámku však ano. Ty mě totiž zaujaly natolik, že jsem neváhala vyrazit na otočku 80 kilometrů daleko (byli jsme s malým na prázdninách u babičky, z domova bych to měla o 200 kiláků dál, a to bych teda vážně nejela :)).

Do Bílého zámku jsme tedy nezamířili, ale navštívili jsme alespoň Bílou věž vedle něj. Mají tam celkem zajímavou výstavu mýtických bytostí spolu s přehledem erbů, ve kterých jsou vyobrazeny. Tahle část Vlče ještě bavila. Červený zámek jsme si však nestihli pořádně prohlédnout ani zvenku, takže bych se i sem ráda někdy vydala znovu. Snad i v zimě, podle fotek vypadá ten Červený zámek zasypaný sněhem více než lákavě.

 

Srpnový přehled, aneb tak trochu fail

Cože je tak trochu fail? Nejspíše ta aplikace na převod blogů z blog.cz na Wordpress. Tolik nespokojených uživatelů blog.cz a tak málo jich toho nakonec využilo. Nemůžu se zbavit dojmu, že lidi si prostě chtějí jen stěžovat, ale o skutečné řešení nemají zájem. Nu což, každý nápad se holt nemusí setkat s úspěchem. Jinak jsme toho v srpnu zase stihli poměrně dost. Nějaké výlety, nějaké karetky, nějaké nové nápady, nějaká nová zadání od lidí, kteří karetky chtějí. Baví mě to a dá se to skloubit i s batoletem. Prostě si otáčím karetkama nebo propichuju jehlu látkou a u toho si čteme a ukazujeme v knížce, stavíme lego nebo napodobujeme zvířata :) V článcích se teď budu snažit dohnat resty v podobě reportů z výletů. Je toho dost, co chybí. Ještě nemám zpracované ani všechny dny v Jizerkách a přitom už tahle dovolená proběhla před čtvrt rokem. Stejně tak mám v konceptech několik námětů na zajímavé články, které určitě zase nebude nikdo číst (stejně jako tento). Co se ale dá dělat, psaní mě pořád baví, pořád tím nabývám psychické pohody, takže i přes malý zájem s tím jen tak nepřestanu.


ČETBA

  • Básník – Dominik Dán (336 stran) 2.8.2017
  • Kafe @ cigárko – Marie Doležalová (264 stran) 14.8.2017
  • Mucholapka – Dominik Dán (304 stran) 16.8.2017
  • Vidořád – Samantha Shannon (519 stran) 17.8.2017
  • Slzy raného dětství – Aletha Solter (214 stran) 20.8.2017
  • Kruh – Dave Eggers (416 stran) 25.8.2017
  • Červený kapitán – Dominik Dán (400 stran) 30.8.2017
 

Ruprechtický Špičák (881 m.n.m.)

Ruprechtický Špičák (881 m.n.m.)Našlapáno: cca 5 km
Stoupání: cca 380 m
Náročnost: mírná/střední
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na nejvyšší vrchol Javořích hor – Ruprechtický Špičák jsem se těšila už kolik let. Poprvé jsme na něj vyrazili před 8,5 roky, tehdy s mizerným foťákem, takže je jasné, že jsem se nemohla zbavit vize, jak tam znovu vylezu a ten výhled si nafotím pořádně.

Pamatovala jsem si pěkný výšlap a pamatovala jsem si ho správně. Auto jsme nechali na konci obce Ruprechtice a vydali se po žluté. Až k rozcestníku, kde trasa uhýbá z široké štěrkové cesty do lesa, se jedná pouze o mírné stoupání, poté už začíná ta prudší část. 

Náročné to bylo podobně jako minule. Tehdy jsme neměli kondičku a držet krok s pořádnými turisty, se kterými jsme tehdy vyrazili, nám dalo neuvěřitelně zabrat. Kondičku teď máme lepší (ač to žel už není jako před 3 lety), ale za to jsem na zádech nebo na ramenou nesla 11 kilo navíc :) Syn však překvapil, velkou část toho největšího stoupán ušel po svých a poté ještě vylezl na rozhlednu. 

Z rozhledny na vrcholu se nabízí krásný kruhový výhled na Javoří hory a Broumovsko. Počasí jsme neměli ideální, takže vzdálenější cíle halil opar, je tedy jasné, že jsme tu nebyli naposledy.

 

Bitva na Políčkách 2017

Bitva na Políčkách 2017O poměrně malé living history akci v Poličce jsme se dozvěděli čirou náhodou díky Gerimu z pořádající skupiny Aldeigjuborg. Pokud by šlo čistě o akci samotnou, tedy o historický tábor, bitvu, souboje a řemesla, možná bychom volili něco bližšího domovu (třeba osvědčený Rogar), velkým lákadlem pro nás ale byla vystupující skupina Jar, kterou posloucháme již mnoho let a zatím jsme neměli štěstí vidět ji naživo. O plánu na tento víkend tedy bylo rozhodnuto dlouho dopředu.

Průvod členů zúčastněných skupin městem jsme žel prošvihli, ale souboje jednotlivců už jsme se zájmem sledovali. Dva bojovníky vždy volily děti z řad diváků. Některé se s chutí odvážily označit válečníka kopnutí do štítu, jiné se nechaly dvakrát třikrát přemlouvat, než k nim váhavě vykročily. Proběhlo několik kol a vítězové se dočkali cen v moc pěkných a jistě zcela dobových igelitkách ;)

Pokračování článku si přečtěte ZDE.

 

Časté historické nepravdy, nepřesnosti a zkratky

Mezi lidmi se usadilo mnoho historických nepřesnosti, polopravd i úplných blbostí. Lidé je přejímají nejčastěji z médií, která je léta papouškují stále dokola. Ty nejčastější jsem se rozhodla v tomto článku uvést na pravou míru. Některé už naštěstí ustupují a lidé si dávají pozor na to, aby uvedli fakta (např. z Heydricha už nedělají říšského protektora), u některých ale slýchám a čtu pořád totéž.

Pokud vám nepřipadá na následujícím výčtu nic divného, je tento článek určen zejména vám. I vy ostatní se v něm určitě dočtete něco zajímavého.

  • Češi nebojovali, armáda je na nic.
  • Heydrich byl říšský protektor.
  • Jsme národ kolaborantů.
  • Jediný správný zahraniční odboj byl na západě, do SSSR šli jen komunisti, co nám tu pak 40 let vládli.
  • V roce 1968 nás obsadili Rusáci.
  • Palach se upálil na protest proti okupaci.
 

Migrace z blog.cz na WordPress

AKTUALIZACE:: 31.8. 2017 – aktualizován seznam převedených blogů
AKTUALIZACE:: 9.8. 2017 – přidána funkce pro přenesení obrázků v článcích, další info níže

Na základě velkého množství stížností na směr, kterým se ubírá server blog.cz, a s tím souvisejícího stesku po tom, že by někteří blogeři rádi migrovali jinam, avšak nechce se jim ani kopírovat články ručně, ani přijít o komentáře, dospěli jsme s mým mužem k následujícímu řešení. Já mu situaci popsala a on napsal skript, který blog běžící na blog.cz vyexportuje ve formátu, který lze importovat do redakčního systému Wordpress.

Pár informací o skriptu Blogcz2WP:

  • Skript stáhne z vašeho blogu na doméně blog.cz všechny články vč. data zveřejnění, dále kategorie, do nichž články vloží, a také komentáře.
  • Skript zachová u článků a komentářů jejich vlastnosti (čas zveřejnění, autor, e-mail, www autora, atd.).
  • Skript neumí stáhnout obsah nacházející se mimo články – rozvržení menu, informace v patičce, informace v záhlaví.
  • Skript umí stáhnout obrázky v článcích, v exportovaných článcích modifikovat cesty k obrázkům tak, aby se načítaly lokálně. Při exportu vznikne vedle XML souboru adresář Obrazky, jehož obsah stačí pouze nahrát do adresáře wp-content/uploads ve Vašem Wordpressu. (Funguje jak u Wordpressu na vlastním hostingu, tak na wordpress.com.)
  • Skript neumí exportovat a zachovat design blogu (záhlaví, sloupce, barvičky, nastavení písem, rozvržení stránek..).
  • Skript neumí přenést a založit menu se stejnou strukturou, jakou mělo na blogu.cz (přenesou se kategorie, články budou správně zařazené, ale menu bude nutné ve Wordpressu vytvořit nové v souladu s použitou šablonou)
  • Pro správnou funkci je nutné mít rozhraní blogu nastaveno na český jazyk.

Není vyžadováno žádné heslo ani jiné přístupové údaje, skript pracuje s volně dostupnými stránkami, nepřistupuje k žádným chráněným zdrojům, nehackuje blog.cz ani jeho databázi. Export vašeho autorského obsahu se odehraje s vaším souhlasem, vše je tedy zcela legální.
Export se nijak nedotkne stávajícího blogu, ten zůstává beze změny.

Autorem skriptu blogcz2WP je Martin Rybenský. Program je napsán v Pythonu, tvoří jej přibližně 1000 řádků zdrojového kódu, jeho programování probíhalo ve dnech 3. – 8.8. 2017 a zabralo několik desítek hodin čistého času.

blocz2WP