veruce.cz

Hukvaldy

Hrad HukvaldyNašlapáno: 4 km
Stoupání: cca 190 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne
Trasa: zde

Dobré jídlo v okolí: Hukvaldská restaurace Leoše Janáčka (přímo pod hradem)

Známý a rozlehlý moravský hrad jsem kdysi dávno navštívila. Moc si z toho nepamatuji, takže mě ze všeho nejvíc překvapilo jednak to, kolik se toho zachovalo, a také, kolik je toho v současnosti zpřístupněno. V současné sestavě jsme se sem vydali před dvěma lety, ale stihli jsme to tehdy jen k Bystroušce, poté jsme se horko těžko stihli v blízké restauraci schovat před lijákem.

Tentokrát jsme vyrazili Měrkovic. Z předchozí zkušenosti jsme věděli, že je v Hukvaldech problém s parkováním. Tentokrát jsme měli na lidi štěstí, všichni zvolili pro sváteční den jiná místa a akce, a tak se na hradě sešlo únosné množství návštěvníků :)

Prošli jsme oborou, zastavili se u lišky a vydali se vzhůru do kopce. Cestu lemují stromy a některé z nich jsou opravdu obdivuhodné. 

 

Gírová (840 m. n. m.)

Cestou na Gírovou (Beskydy) Našlapáno: 4 km
Stoupání: cca 190 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne, tam a zpět
Trasa: zde

Dobré jídlo v okolí: Restaurace Studeničné, dá se u ní i zaparkovat (parkování není vyhrazeno jen zákazníkům), nebo se jen stavit cestou na Gírovou či zpět např. z Mostů u Jablunkova.

Tento článek bude stejně krátký jako výlet :)

V Beskydech jsme vyrazili z chaty Studeničné na blízkou Gírovou. Malého jsme nechali s babičkou na houpačce u chaty a pojali to jako rychlovýšlap. Nicméně o výšlapu se nedá moc hovořit. Kromě závěrečného kopce, kdy se na 200 vzdálenostních metrech nastoupá 60 metrů výškových, vede cesta po červené jen mírně zvlněným terénem. Záležitost na hodinu se vším všudy.

Před rozcestníkem Štípanka se nabízí pěkný výhled na Beskydy.

 

Bylo za komunistů lépe? – Hynek Řihák

Bylo za komunistů lépe? - Hynek ŘihákPřed nějakou dobou (konkrétně před sedmi lety) jsem tady na blogu zveřejnila článek Za komunistů bylo dobře. Teď se mi do rukou dostala publikace Bylo za komunistů lépe?, která mě zaujala hned svým názvem, který mi můj starší článek připomíná. Obsahově se však liší. Zatímco já psala obecně o největších zvěrstvech minulého režimu, kniha Hynka Řiháka popisuje zejména nedostatky „dokonalého“ socialistického hospodářství.

Hned v první kapitole se zaměřuje na problémy v zásobování. Už tady jsem se dozvěděla něco nového. Všichni víme, že se stály fronty na banány a maso, to však nebyly jediné komodity, kterých se v obchodech nedostávalo. V některých letech například lidé postrádali toaletní papír a dámské hygienické potřeby. V knize jsou citovány kroniky vybraných měst, které informace týkající se tohoto problému obsahují.

Druhá kapitola je věnována zastaralému technickému vybavení v lehkém a zejména v textilním průmyslu. Po revoluci bylo nutné veškeré vybavení zmodernizovat a není se tedy čemu divit, že to pro mnohé podniky znamenalo definitivní konec.

Ve třetí kapitole si můžeme přečíst výroky některých politiků na témata zásobování či nečistota ve městech. Kapitola se částečně zaobírá tím, jak Praha svého času zaostávala v občanské vybavenosti za ostatními kraji celého Československa.

Voda se od doby minulého režimu prý zdražila o 1 177 %. Čtvrtá kapitola se věnuje tomu, že nízká cena vodného a stočného není to jediné, co je třeba posuzovat. Na mnoha místech byla voda špatné až velmi špatné kvality, téměř nepitná. A nejen voda samotná, ve špatném stavu se ponechávaly i vodovody a kanalizace. Tím, že se na údržbě takto šetřilo, bylo možné udržovat nízké ceny celorepublikově.

 

Z Ratají n. S. přes Sázavu do Stříbrné Skalice

Rataje nad Sázavou (hrad Pirkštejn a zámek) > Kuchelník > Ledečko > Talmberk (hrad a lom) > Mrchojedy > Budín > Sázava > Černé Budy (vyhlídka a hradiště) > Stříbrná Skalice žst. (obec Samechov)

Černé Budy / Sázava vyhlídkaNašlapáno: 19 km
Stoupání: cca 500 m
Náročnost: střední
Okruh: ne
Trasazde

Malý se teď venku raději nosí, než aby chodil sám, tak jsme se rozhodli toho využít a vyrazit na déle plánovaný výlet z Ratají nad Sázavou do Stříbrné Skalice. Tento článek nebude jen klasickým fotoreportem, ale i jakýmsi srováním míst, které někteří z vás možná znají z hry Kingdom Come: Deliverance. Cestu podél řeky Sázavy jsme plánovali už pár let předtím, než tato hra vyšla, její dohrání nás však donutilo se tam konečně vydat :) Abych své běžné čtenáře nenudila, rozhodla jsem se podrobnosti týkající se hry, psát do samostatných odstavců, když tak je klidně přeskakujte ;)

Autem jsme dojeli k železniční zastávce Stříbrná Skalice, která se nachází pár kilometrů za obcí, resp. až na území obce Samechov.  Skalici jsme si prohlédli pouze z auta, protože nás tlačil čas. Na vlak jsme čekali pouze 10 minut a o půl hodiny později jsme už vystupovali v Ratajích nad Sázavou.

 

Je libo USB modem s plynulými sportovními křivkami?

RJ45 konektor:

Křišťálově průsvitný nadčasový design. 4 dvojice měděných kontaktů zajistí nejoptimálnější přenos vašich cenných dat.

Tuhle perlu naštěstí u popisu produktu nikde na webu ani v tištěných materiálech nenajdete. Tedy, doufám, že ne. Je zcela smyšlená pro účely tohoto článku.

Už nějakou dobu se pozastavuji nad tím, co je schopno vyplodit lecjaké marketingové oddělení k různým produktům. Pokud si člověk nechce koupit šunt, nesmí na ně dát a musí si zjišťovat další a další informace, pročítat zkušenosti jiných zákazníků a v některých případech si nastudovat něco nového, čemu do té doby nerozuměl (a nepotřeboval tomu rozumět). Tak tomu už nějaký ten rok je. Marketingová oddělení vymýšlejí popisy takové, aby zákazníka nalákaly a on aby si i ten sebenekvalitnější produkt ochotně koupil. S tím v zásadě problém nemám. Kdo chce, zjišťuje, kdo nechce, ten se po koupi možná bude divit. Třeba tomu, že 50mm reproduktory o výkonu 2 W každý (chytře napsáno jako výkon 4 W) osazené do designového těla, ten inzerovaný výrazný čistý zvuk nějak nezvládají.

Tohle už můj výplod není, takhle to běžně vypadá:

Skvělý výkon reproduktorů a použitý materiál zajistí, že linoucí se zvuk je přirozený, čistý a jasný.

zdroj: czc.cz

O čistý, výrazný a hlasitý zvuk o výkonu 4 W se starají 50 mm reproduktory osazené do designového těla.

zdroj: czc.cz

Jak už jsem psala, styl těchto popisků všichni známe. Každý druhý e-shop je papouškuje po výrobci. Co taky psát jiného, když máte v nabídce tisíce položek (proto se nedivte, že všechny příklady pocházejí z czc.cz, tam není vůbec těžké na něco takového natrefit, není to však nic osobního proti konkrétnímu obchodu, tohle se děje skoro všude).

U některých popisků se použije bez nějaké kontroly (či zájmu provozovatelů obchodu) otrocký překlad z angličtiny. To je možná ještě horší, než marketingové žvásty, často to totiž vůbec nedává smysl.

 

Zlenice

HřídelíkNašlapáno: cca 4,5 km
Stoupání: cca 160 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na tuto zříceninu jsem si vzpomněla, když jsme letos navštívili nedalekou zříceninu hradu Stará Dubá a pozůstatky středověkého města Odranec (článek zde). Chvíli jsme tehdy přemýšleli, že bychom se tam šli při té příležitosti podívat znovu, ale nakonec nás odradil nutný návrat do Hvězdonic pro překonání řeky (blíže most není). V létě však přímo pod Zlenicemi funguje přívoz, takže to můžete spojit v jeden výlet :)

Zlenice jsme navštívili před dvěma lety. Vyrazili jsme ze Senohrab (auto jsme zaparkovali u nádraží), kde jsme si šli nejdříve prohlédnout zříceninu hradu Ježov (na mapě severně od vlakové stanice Senohraby). Z té toho kvůli blízké vlakové trati moc nezbylo, takže o ní samostatný článek dělat nebudu. 

Cesta na Zlenice vede od nádraží po žluté z části podél tratě, následně lesem z kopce dolů a podél potoka. Na místo jsme dorazili krátce před setměním, proto jsou fotky tak divně tónované – panovalo už přítmí. Máme v plánu se tam v dohledné době znovu vydat a hrad nejen lépe nafotit, ale dodat i více informací, nyní jen ve zkratce :)

 

O tkaní na karetkách, aneb veleslava.cz

Karetky a jiné ruční práceJak jste si možná loni všimli, po pár letech tady přibyly nové články o tom, jak tkám na karetkách. V té době jsem se k tomu díky tkaní slovanských svatebních karetek prakticky dostala naplno a teď si tkám pro radost jednu karetku za druhou :) Vlastně to bylo takové symbolické – 5 let tehdy uběhlo od chvíle, kdy jsem se si tuto techniku vyzkoušela úplně poprvé. Od loňského návratu už jsem si stihla obnovit další doménu, založit karetkování a mým dalším ručním pracím profil na Facebooku a sem tam nějakou karetku přidám i na Fler.

Tento článek píšu právě z důvodu odkazů na výše uvedené adresy:

  • veleslava.cz – stránka slouží k prezentaci mých výrobků
  • Facebook – aktuality, prezentace, sem tam nějaká soutěž :)
  • Fler – nějaká ta karetka či jiný výrobek ke koupi
  • mail – info@veleslava.cz

A tady pro představu, jaké karetky tam najdete. Na přání vám ale ráda utkám prakticky cokoli, co na karetkách utkat jde :)

 

Bitva Libušín 2018 (bez bitvy)

Bitva Libušín 2018Aneb o tom, jak jsme to až do bitvy nevydrželi.

Středověká bitva v Libušíně je největší akcí svého druhu u nás. Když jsme se na ni letos konečně poprvé vypravili, očekávali jsme podobné problémy, jaké jsme měli ve Wolinu, tedy hlavně nesnesitelně vedro a davy lidí. Žel bohům nás v tomto akce nezklamala.

Na místo jsme dojeli k našemu štěstí brzy po 12. hodině, kdy se otevíral vstup pro veřejnost. Prozíravě jsme do Libušína přijížděli ze směru od Dolu Libušín, minuli oficiální parkoviště, na které se z opačného směru stála už pár kilometrů dlouhá kolona, a nechali auto někde v obci, v té chvíli ještě v poloprázdné ulici (což se samozřejmě velice rychle změnilo). U vchodu jsme rovněž nijak dlouho nečekali, což bylo velké štěstí, protože hned za námi se začala tvořit opravdu dlouhá fronta.

Co se středověkého stanového města týče – zírala jsem. Jeho rozlehlost na mě působila zvláštním, přitažlivým dojmem. Tohle se mi prostě líbilo, fascinovalo mě to a byla jsem ráda, že tam jsem. Takhle na mě působilo od prvního pohledu, při prohlídce a působí tak na mě i zpětně. Nepopírám, že mě tohle samo o sobě přitahovalo natolik, že bych si tam hned příští rok nejraději někde postavila stan a stala se toho součástí. Celý den bych si tam ve stínu karetkovala, syn by se mlátil s mužem dřevěným mečem, davy lidí ani vedro by nás nezajímaly, prostě pohoda ;)

 

Zřícenina větrného mlýna Příčovy

Zřícenina větrného mlýna Příčovy Obec Příčovy leží zhruba 3km severozápadně od Sedlčan. Zříceninu zjevně obřího větrného mlýna pak najdete při cestě na Dublovice u křižovatky, z níž se odpojuje červená turistická značka (mapa). Mnoho informací se mi k mlýnu dohledat nepodařilo. Nejvíc se toho píše nejspíš na stránkách města Sedlčany (tu).

Průměr kruhové mlýna holandského typu činil 13,5 m a odborníci neváhali pronést myšlenku, že se možná jedná o největší stavbu svého druhu v celé Evropě. Pochází zřejmě z 18. století, kdo jej však nechal vystavět, o tom se dodnes vedou dohady, uvádí se František Norbert Kfelíř ze Zakšova – majitel Příčov v té době nebo Schönpflugové z Gamsenbergu, kteří v témže století nechali v obci vystavět zámek a několik hospodářských staveb. 

 

Písečný přesyp (Písty u Nymburka)

Písečný přesyp (Písty u Nymburka) Našlapáno: cca 1 km
Stoupání: žádné
Náročnost: žádná
Mapa: zde

Písečný přesyp na okraji obce Písty u Nymburka patří v našich zeměpisných končinách určitě mezi zajímavosti. Mnoho písečných dun (čili přírodních hromad písku) u nás přece jen nemáme. Tato vznikla v ledových dobách starších čtvrtohor a v oblasti této přírodní památky najdeme i chráněné rostliny a živočichy.