veruce.cz

hory

Dopadová plocha Jordán, aneb bunkry v Brdech

Bunkr Jordán (Brdy)Našlapáno: cca 12 km
Stoupání: cca 340 m
Náročnost: mírná
Okruh: částečný
Trasa: zde

Do Brd jsem se těšila už dlouho, vlastně od chvíle, kdy byla do světa vypuštěna zpráva, že se vojenský prostor bude rušit a vznikne místo něj CHKO. Minulý víkend jsme se vydali do oblasti bývalé dopadové plochy Jordán, kde se na kopci Houpák (794 m.n.m.) nachází několik bunkrů.

Auto jsme nechali v Nové Vsi u Zaječova a vyrazili po zelené směrem k rozcestníku K letišti. Cestou se nám naskytlo několik částečných výhledů na krajinu, kterou známe z Hřebenů. Počasí nám vyhovovalo, žádné vedro, žádný déšť, jen podmračeno. Brdy jsou zatím velmi klidným, tichým a liduprázdným místem. Okolo nás šuměly pouze stromy, teprve po 4 kilometrech jsme potkali dalšího živáčka.

Když jsme se přiblížili k Houpáku, v okolí cesty se začaly objevovat výstražné cedule. Na rozcestníku K letišti jsme opustili značenou trasu a vydali se po silnici. Zanedlouho jsme narazili na první bunkr.

 

Ropičník (700 m. n. m.)

Našlapáno: cca 7,5 km
Stoupání: cca 320 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde

Téměř tradičně jsme se během týdne stráveného v Beskydech chystali vyšlápnout na Godulu. Tentokrát jsme k vrcholu přes silný vítr na hřebeni nedošli a rozhodli se pro jinou trasu do výchozího bodu.

Syn kus cesty do kopce zvládl po svých (to je dobře, musí si zvykat :)) a vyjma toho větru se mu v horách líbilo. Až k Ropičníku nám svítilo slunce, poté se teprve začalo zatahovat. Pár fotek jsem pořídila tedy jen v první půlce trasy. Za mnoho nestojí, ale je z nich cítit ta příjemná atmosféra předjaří :)

 

Beskyde, Beskyde, kudy ta dálnice ide?

Jak napovídá posledních pár článků, jeden zářijový týden jsme strávili v Beskydech. Dovolená nám začala dosti zajímavě. Já jsem cestu absolvovala během žlučníkového záchvatu, který se připomínal ještě další dva dny na místě (tedy i během výšlapu na první kopec), vedle toho se v naší výpravě objevila střevní chřipka, (za kterou mohlo zelí v níže zmíněné restauraci). Jenže my jsme nevolnostem a bolestem vyhlásili boj a těch deset dnů jsme si v rámci možností užili i tak (tipy na výlety naleznete dále v článku :)).

Cesty, dálnice, řidiči a hlavně objížďka pro sebevrahy

Cesta dlouhá bez mála 300 kilometrů uběhla celkem poklidně až na zádrhel za Litomyšlí (semafor na rozkopané silnici zajistil delší kolonu) a nečekané uzavírky v Královehradeckém kraji. Páteční provoz byl hustější, než by zřejmě býval sobotní, ale i tak jsme nikde nezůstali dlouho trčet. Rozhodně si nemůžu stěžovat na výběr horní trasy místo D1, která posledních pár let spíš stojí, než jede. Malý to celé prospal, čímž nás opravdu mile překvapil.

Během pobytu jsme se téměř denně přesouvali někam autem. Místa, která jsme hodlali navštívit, se nacházela i 80 kilometrů daleko. Celkově jsme jen na místě najezdili přes 650 kilometrů. Toliko kilometrů už umožní zažít na silnicích ledasco. Neukáznění řidiči, kteří např. nedodržovali svůj pruh ani s přimhouřením oka, se řadili mezi ty méně nebezpečné. Inu do Polska kousek. Že se pověst polských řidičů nevzdaluje od reality, jsme na vlastní oči viděli před dvěma lety při cestě na Wolin. Zajímavé také bylo, že nás zdržovali převážně řidiči v autech s pražskou espézetkou, což by jeden nečekal :)

 

Prašivá (843 m. n. m.)

Našlapáno: cca 13 km
Stoupání: cca 530 m
Náročnost: střední
Okruh: ano
Trasa: zde

Na Prašivou jsem vylezla naposledy před 14 lety. Nejvyšší čas se tam znovu vydat. Na konci září panovalo dosti teplé počasí, takže to bylo i náročnější, než by jeden čekal.

Vyrazili jsme od konečné autobusu v Komorní Lhotce po modré směrem k náměstí a následně po žluté. Cesta nejprve klesala, následně se táhla po sluníčku po rovině a teprve po skoro čtyřech kilometrech začala stoupat. Cestou nás však provázelo ostré sluneční světlo, takže se nám po asfaltce dobře nešlapalo a těšili jsme se z každého kousku stínu.

 

Velká Čantoryje (995 m. n. m.)

Našlapáno: cca 10 km
Stoupání: cca 620 m
Náročnost: střední
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Velká Čantoryje (polsky Czantoria Wielka) je nejvyšší vrchol Slezských Beskyd v České republice a leží na hranici s Polskem.

Výstup jsme začali v Nýdku u skokanských můstků, kde jsme nalezli vhodné místo k zaparkování auta (placené parkoviště v centru obce jsme z principu odmítli). První část trasy jsme vystoupali po neznačené cestě mezi poli a loukami. Velká Čantoryje se nad námi tyčila a nás ve svižném výstupu zdržovalo slunce, které mělo ten den stále velkou sílu.

 

Godula

Našlapáno: cca 7 km
Stoupání: cca 300 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

O víkendu jsme se vydali na dlouhatánský výlet do Beskyd. Mám dojem, že jsme s sebou tahali půl bytu, a auto narvané až po střechu ten dojem umocňuje. Zvládl to i malý, ačkoli se to bez křiku cestou neobešlo.

V Beskydech by to nešlo alespoň bez kratšího výletu, který vyplynul z neplánové procházky. Nakonec nám i celkem přálo počasí :)

Godula a její okolí je mi důvěrně známé od raného dětství, takže jsem se s chutí vydala na místa, která jsem naposledy navštívila před cca 12 lety. Okruh jsme začali v Komorní Lhotce na konečné autobusu. Po modré vyrazili k rozcestí a dále po zelené vyrazili po asfaltce do kopce. Pohodové mírné stoupání i se šestikilovou zátěží v šátku :) Celkem rychle jsme se dostali k rozcestí Ropičník a cestou se kochali výhledy na částečně zasněžené okolní hory.

 

Svaroh / Zwercheck (1333 m. n. m.)

Svaroh / Zwercheck (1333 m. n. m.)Našlapáno: 5 km
Stoupání: cca 270 m
Náročnost: střední (kvůli vedru)
Okruh: ano

Svaroh – hora pojmenovaná po slovanském božstvu – se nachází na českoněmecké hranici nedaleko Černého jezera a Jezerní hory. Turistická trasa na vrchol vede pouze z Německa.

Cestu jsme tedy započali na značeném parkovišti cca 11 km od předchodu v Železné Rudě. Výstup není nijak náročný. Do kopce se stoupá lesem s přirozenými stupni v podobě kamenů a kořenů. Ten den se počasí chovalo i relativně slušně. Vedro začalo být až později.

 

Velký Javor / Grosser Arber (1456 m. n. m.)

Našlapáno: cca 13 km
Stoupání: cca 780 m
Náročnost: značná (kvůli vedru)
Okruh: ano

Velký Javor je nejvyšší horou Šumavského pohoří a nachází se v Německu. Toho dne už jsme za sebou měli jeden výšlap, takže nám tenhle kopec v tom nechutném vedru dal celkem zabrat. Za ten výhled to ale stálo.

Výstup jsme začali na parkovišti nedaleko lanovky na vrchol. Od českých hranic (přechodu v Železné Rudě) je po silnici vzdálené cca 8 km. Pro zajímavost – 2 eura za parkovné se dají lehce ušetřit, pokud si popojedete cca o 400 metrů dál směrem k Velkému Javořímu jezeru (Grosser Arbersee). Jelikož jsme tak učinili, nechtělo se nám na začátek turistické trasy vracet a vyrazili jsme nahoru po sjezdovce. Vzhledem k pražícímu slunci a žádnému stínu to nejlepší nápad nebyl.

 

Čertovo jezero, Špičák, Černé jezero

Našlapáno: cca 11 km
Stoupání: cca 400 m
Náročnost: střední (kvůli vedru)
Okruh: ano

Letní vedro udělalo z jinak celkem nenáročného výletu na dvě známá šumavská jezera nepříjemný výšlap. Trochu stínu jsme si užili jen na Špičáku, jinak nás provázelo žhnoucí slunce.

Na Špičáckém sedle se nedalo zastavit. Po ránu bylo místní zpoplatněné parkoviště, ze kterého je nejsnazší přístup k Černému jezeru, plné, takže jsme se museli vydat dál. Začali jsme až z parkoviště kus od žluté směrem k Železné Rudě.

žlutá turistická značka Cesta po žluté představuje mírné táhlé stoupání a vede přes tři sjezdovky, na kterých pražilo tak, že jsme si ani ty výhledy výsečí moc neužili. Slunce pražilo i do lesa, takže stín očekávanou snesitelnější teplotu nepřinesl.

 

Luzný / Lusen (1373 m. n. m.)

Luzný / Lusen (1373 m. n. m.)Našlapáno: 8,5 km
Stoupání: cca 410 m
Náročnost: střední
Okruh: částečně

Luzný (německy Lusen) je považován za jeden z nejhezčích vrcholů Šumavy/Bavorského lesa. Celý holý vršek pokrývá kamenné pole a poskytuje tak kruhový výhled.

Luzný se nachází na německém území kousek od hranic. Dá se na něj vydat ze dvou hlavních bodů – z obce Waldhäuser, odkud jsme vyšli my, či z Modravy, jak jsme zjistili po návratu domů. Okruh z Modravy je však více než 3x delší, což by v letních vedrech pro nás znamenalo dosti velký problém. Vydali jsme se tedy do Waldhäuseru vzdáleného 50 km od Železné Rudy.

Na místě jsme zjistili, že jsou Němci vtipálci. Cestu z něj k parkovišti, ze kterého jsme chtěli vyjít, označili cedulí se zákazem vjezdu mezi 9. a 16. hodinou. Čekaly nás tedy 2 km po silnici. Druhou možností bylo úsek objet a zajet si tak 15 km. Poslední pak autobus, který líné turisty ty 2 kilometry v pravidelných intervalech vozí sem a tam.

Ač bylo dopoledne, panovalo vedro už od rána, takže jsme se po silnici vlekli déle, než by se nám líbilo. Nakonec jsme však do původního výchozího bodu dorazili a mohli se skrýt před sluncem na lesní cestě. Brzy jsme se po mírném stoupání dostali ke Skleněné arše. Loď v dlani je dílem německých sklářů a českých řezbářů.