Hory, rozhledny, skály, jeskyně, zříceniny, zajímavosti
Pražský hrad, Zámecké schody a dvě uličky aneb Praha bez lidí. V ten den, kdy jsem fotila katedrálu sv. Víta, jsem se hned na to vydala ještě k Zámeckým schodům, které bývají v odpoledních hodinách doslova obsypané lidmi. Za tu dobu, kdy jsem jsem fotila (nejen schody), se po nich prošlo sotva 6 dalších lidí. Podobně tomu pak bylo i cestou na Malostrannské náměstí. Úzké...
Se řádným zpožděním jsem se rozhodla hodit sem aspoň kratičkou zmínku o naší oblíbené zřícenině. Vypravili jsme se na ní podruhé, a to cestou z Vysočiny, kde jsme v létě s Martinem strávili 2 týdny. Nenechali jsme si ujít ani přednášku, kde jsme se dozvěděli celkem dost zajímavostí a pokochali se výhledem do krajiny.
Po ránu bývá skvělá mlha, takže mě zajímalo, jak vypadají Olšany v mlhovém závoji. Mlha sice byla všude v ulicích, na hřbitovech ale ne. I tak jsem se vydala napříč a hledala zajímavé náměty. U jedné fotky jsem úmyslně přehnala úpravy, jsem zvědavá, co na ní řeknete. :)
Našlapáno: cca 6 km Stoupání: cca 140 m Náročnost: mírná Okruh: ne Trasa: zde Konečně jsme se s Martinem vydali do Prokopského údolí, které se nachází přibližně 15 minut cesty metrem z centra. Jelikož jsem tam nebyla už řadu let (tuším osm), zajímalo mě, jak to tam vypadá, a zda-li je to tam pořád tak hezké. No, neni, ale i tak to stálo za to....
Když jsme byli o jarních prázdninách, jeden den jsme po obědě narychlo naplánovali výlet na zříceninu Žumberka. Jaké bylo překvapení, když sotva po vystoupení z auta na nás někdo troubil. Ukázalo se, že jsou to Martinovi příbuzní, kteří se podobně náhle rozhodli vypravit na stejný hrad. Ještě si k tomu připočtěte, že my jsme z Práglu, oni z Pardubic, a výjde z toho výborná náhoda....
Oheb je vcelku rozlehlá zřícenina, která je nechaná napospas svému osudu, tudíž je v létě řádně zarostlá. Nalézá se nad přehradou Seč, na kterou je ze skal nacházejících se vedle zříceniny slušný výhled. Vydat se k ní můžete od hráze, z osady Ústupky nebo klidně i z centra obce Seč. Na mapě ji najdete zde.
V Milovech se nachází obrovské rekreační centrum, náš výlet začal skrz něj. Nadšení jsme z toho nebyli, ale řekli jsme si, že už budeme brzo v lese. Mezi stromy jsme dorazili opravdu hned, ale neužívali si lesní cesty dlouho. Většina trasy vedla po asfaltové cyklostezce, po které nahoru i dolů mířilo na náš vkus až moc lidí. Mimoto bylo po spoustě krásných zatažených dní vedro....
Vyrazili jsme na celkem novou rozhlednu u Hlinska (vedle vesnice Kladno). Výhled z ní je pěkný, jen je škoda, že nebyla postavena na nejvyšší kopci v okolí, bylo by vidět i na druhou stranu ke Svratce a Ždárským vrchům. Nebylo ani úplně jasno, jinak bychom mohli vidět až Krkonoše. Poté jsme se stavili k jednomu rybníku u Kameniček a k nedalekému lomu schovanému na kopci...
U Sečské přehrady stojí chátrající rekreační středisko, radost pohledět a nafotit ;)
Svratka >> Devět Skal >> Křižánky >> Čtyři palice >> Velké perničky >> Svratka Našlapáno: 19 km Stoupání: cca 540 m Náročnost: mírná Okruh: ano Trasa: zde Vydali jsme se na jeden z plánovaných výšlapů po Žďárských vrších. Rozhodovali jsme se mezi trasou Svratka – Devět Skal a zpátky stejnou cestou, nebo mezi pokračováním přes Křižánky, Čtyři palice, Velké perničky, Karlštejn a zase do Svratky....
Cestou z Košumberku jsme se vydali na blízký hrad Rychmburk, který dnes slouží jako domov důchodců. Naštěstí se dá bez problémů dostat na nádvoří i do hradního příkopu. Dobrovolné vstupné vybíraly dřevěné příšerky, které se nacházely i na nádvoří. V hradním příkopu se mají nacházet nějaká zvířata, zahlédli jsme sotva jediné. Vyfotili jsme tedy pouze hrad.
Na Košumberk jsme vyrazili znovu po dvou letech. Při první návštěvě se nám tam (až na to stupidní pódium) líbilo, ale měli jsme starý foťák, takže fotky odtamtud jsou děsivé (ostatně si je můžete prohlédnout zde). Podium tam stojí očividně každé léto, větší překvapením však bylo, že se tam staví. Okolo jedné bývalé budovy stojí trámy, kryje ji střecha, nechybí ani ochoz a jak jsme...
Z prvního lomu, kam jsme se chtěli podívat nejvíc, nás pár minut po příchodu vyhodil nějaký pán, že prý tam probíhá těžba a že vnikáme na soukromý pozemek a nevímcoještě… Těžby jsme si teda opravdu nevšimli, ale on byl tak snaživý, že nás málem přejel, jak za námi zuřivě couval, že jsme radši pokračovali k lomům dalším, které jsou zatopené, opuštěné a přístupné. Po cestičce,...
Po roce jsme se vydali směr Dobrošov a měli jsme v plánu dát si stejný okruh jako loni. Pro zájemce [odkaz]. Počasí nám ale nepřálo, nedostali jsem se dál než k N-S-73 Jeřáb, ale hezky popořadě… Rozhodli jsme se na výlet vyrazit i přesto, že to vypadalo na bouřku a déšť. Po pár dnech úmorných veder nám představa případného zmoknutí připadala přitažlivá. Dojeli jsme na...
Když už jsme měli cestu do Nového Města nad Metují, rozhodli jsme se opět navštívit Peklo a vydat se na vyhlídku Koníček. Upozornění o náročné trase pro dva nezkušené a nerozchozené “turisty” jako jsme my asi byla na místě. O náročnosti trasy jsme ale už něco slyšeli a přece jen se dá kdykoli zastavit. Rozhodující ale bylo to, že na cestu po žluté nesvítilo. V...