Ze života Ver.

Broumovské skály

Našlapáno: cca 2,5 km
Stoupání: cca 200 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde

Poté, co jsme si připomněli Divokou Orlici, jsme vyrazili na další místo, které jsme před lety navštívili. Vyjeli jsme tedy ke Hvězdě a vyšli si do Broumovských/Polických skal.

Od parkoviště jsme nejprve zamířili k samotné Hvězdě, odkud je pěkný výhled na Broumovský výběžek.

Estivillova uspávací (vyplakávací) metoda, aneb o spánku miminek

Spinkací miminkoO uspávání miminek vyřváním se jsem četla někdy v průběhu těhotenství. Zírala jsem na popis s otevřenou pusou a hned jsem věděla, že tohle praktikovat nebudu, protože něco tak drastického bych tomu malému prostě udělat nemohla. Raději jsem ale s úplným odmítnutím této pseudometody počkala, dokud malý nepřijde na svět, aby mě někdo nenařknul z toho, že nevím, o čem mluvím. Teď, když je synovi sedm měsíců, považuji tuto metodu za ještě absurdnější.

Naše miminko nespinká tak, jak by mělo, co s tím?

Ještě v šestinedělí jsem samozřejmě pročítala internetové články i diskuze a získala jsem hrubou představu o tom, jak by správně mělo miminko v tom a tom měsíci spát. Jako mnoho jiných maminek jsem nabyla dojmu, že náš malý už musí každým týdnem začít usínat sám. Tu jsem si přečetla, že jedno miminko začalo samo usínat ve třetím měsíci, tu nemá problém prospat ve čtyřech měsících celou noc. Na mnoha místech jsem si přečetla, že se miminko sice musí uspat chováním, ale potom se položí a spí klidně až do rána už v prvních měsících života.

Naše miminko tohle neumělo a neumí to do dneška. Dříve jsem z toho byla nesvá. Říkala jsem si, co jsem udělala a dělám špatně, že pořád nepřichází to samostatné usínání, ba alespoň samostatné spaní. Malý v šestinedělí usínal pozdě v noci po dlouhých desítkách minut hopsání na míči a spal na mém břiše. Okolo dvou měsíců, kdy už začal být na takové spaní velký, usnul vždy u kojení (vleže) a dokud jsem se od něj nevzdálila (jen výjimečně jsem velice opatrně mohla opustit postel), spal velice spokojeně vedle mě několik hodin v kuse. Přes den také neuměl usnout jinak než v mojí přítomnosti, dokonce začal někdy ve dvou třech měsících bojkotovat i kočárek. Dudlík odmítal (snad až na 3 případy, kdy ho uklidnil, jinak ho jazykem vystrkoval ven), tak jsem ho uspávala kojením i přes den nebo jsem ho nosila v šátku, kde usínal také rád.

Jediné, co jsem v takových chvílích mohla dělat já, bylo čtení, koukání do počítače při hopsání na míči nebo procházka po venku. Do toho mi v hlavě pořád naskakovaly přečtené univerzální rady typu: „Nedávejte dětem prso jako dudlík.“ a „Věnujte se jen miminku, všechno ostatní dělejte jen, když spí.“ A to mám jako udělat jak? ptala jsem se nespočetněkrát sama sebe. A jak mám naučit malého samostatně spát?

Nebude ono něco na té Estivillově metodě? Narážela jsem na ni všude, kde jsem se chtěla dočíst něco spánku miminek. Narážela jsem na ni i na blozích jiných maminek, na které jsem zavítala náhodou nebo je už delší dobu sledovala. Nemohly si ji vynachválit a nadšeně psaly o tom, jak jejich dítko prospí i 12-13 hodin. Znělo mi to až lákavě a hlavně neuvěřitelně.

Srpnový přehled

sedmy-mesicSrpen utekl jako voda. Promrhaný čas z července jsme doháněli, co to šlo. Stihli jsme i pár výletů včetně stanování. Nejvíc času samozřejmě zabral malý, který se rozhodl, že udělá pořádný skok kupředu, avšak stále zůstane i tím kontaktním a samostatně nespícím miminkem. Jinými slovy nestíhám(e) krom starání se o něj takřka vůbec nic :)

CO NOVÉHO U MALÉHO (7. měsíc)

Leze, ačkoli neochotně a dosti svérázným způsobem. K tomu pravému lezení už to ale nemá daleko. Plazení zcela přeskočil.

Sedí. Sedět se naučil hned první týden sedmého měsíce. Během pár dnů to vypiloval k dokonalosti a na nějakou dobu se sedání si stalo jeho oblíbenou činností (stejně jako o pár měsíců dříve přetáčení na bříško). Samozřejmě se to ze začátku neobešlo bez pádů. Jak jinak se ale měl naučit držet rovnováhu, že…

Staví se na nožičky, má-li oporu. Poprvé se postavil nějakých deset dnů před koncem sedmého měsíce. Průběžně to zkouší o nábytek a ani tohle se neobejde bez pádů.

Je to malý velký rošťák. Velikost 68 je mu stále velká a už tu nacvičuje pohyby typické daleko větším dětem. Je to dosti roztomilé :)

Po dlouhých 3 měsících má venku 2 zuby. Konečně!!! Vylezly týden po sobě hned na začátku sedmého měsíce. Nu, radovat se ale moc nemůžeme, už ho stejným způsobem trápí další…

Další věc, ze které se nebudu radovat předčasně, je ta, že se pomalu učí usínat i sám, tedy aniž by se houpal nebo měl v puse mlíko. Máme ale opravdu kontaktní a samostatně nerado spící dítě, takže se to povedlo jen párkrát a spíš náhodou. Hodlám to však zkoušet dál, jednou se to naučit musí. Nijak ho ale nutit nebudu. Rozhodně na něm nebudu zkoušet násilné metody jako je ta Estvillova. Jeho uspávání je náročné, ale nejsem sadista.

sedmý měsíc sedmý měsíc sedmý měsíc
 

Litice – Divoká Orlice

Našlapáno: cca 9 km
Stoupání: cca 280 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde

Do Litic jsme před šesti lety vyrazili z nedalekého Potštejna (kde se nachází také jedna pěkná zřícenina). Tentokrát jsme začali přímo v Liticích a šli si připomenout cestu okolo Divoké Orlice.

Vyrazili jsme ze vsi po červené. K nejhezčímu úseku trasy jsme to měli kilák a půl. Malý se nejprve vezl v kočárku, nicméně vzhledem k terénu jsem si ho rychle vzala do nosítka a prázdný kočárek táhl muž. Kousek jsem ho přenášela přes kořeny a kameny i já s malým, ale to se nám nelíbilo ani jednomu. Nu, řeklo by se, že jsme kočárek táhli zbytečně, avšak byl později využit více než dostatečně :)

Kočka má žrát granule a maso roste ve vaničce v supermarketu

kočkaUž docela dlouho mi tu hnije koncept článku, který se týká čím dál větší separace člověka od přírody. To, co je mezi zvířaty od nepaměti přirozené, se někteří jedinci snaží obrátit k obrazu svému. Zvířecímu lovci seberou kořist a přejí mu špatný konec jen proto, že lovené zvířátko jim připadá roztomilejší. Vedle toho se další (nebo ti samí?) pohoršují nad tím, že jejich děti uvidí, že to maso, které jedí k obědu, pochází třeba z těch kraviček, které viděly při minulé procházce.

Kočka si hraje s myší, zachraňte tu chudinku!

Náhodou jsem narazila na video, ve kterém je zachyceno, jak si kočka nejprve s myškou hraje a následně jí ukousne hlavu. Jedná se o naprosto běžný jev, který nikoho (od reality neodtrženého) nepřekvapí.

Diskuze pod videem obsahuje vedle pochopitelných komentářů i takové, které poukazují na to, jak jsou lidé odtrženi od reality. Nadávají autorovi videa, že myš nezachránil, protože jim myška připadá roztomilejší než kočka. Nabízí se otázka, zda by reagovali stejně u dokumentu BBC, kde si smečka lvic uloví k večeři roztomilou a bezbrannou antilopu.

Tvrz Svojšice

Ve Svojšicích (u Heřmanova Městce) se nachází zřícenina gotické tvrze. Navštívili jsme ji již v roce 2014, takže se jedná o jeden napravený restík, co se reportů z cest týče :) Ke zřícenině se dá dostat po turistické značce právě z Heřmanova Městce okolo rozhledny Barborka, my však zastavili přímo u ní.

Tvrz byla založena roku 1365 Mikšíkem ze Svojšic. Po jeho synech přešlo vlastnictví na Gerštorfy z Gerštorfu. Za třicetileté války byla vypálena a následně pustla.

Červencový přehled

sesty-mesicČervenec je za námi a doufám, že tím všechno špatné, co se v něm přihodilo, končí. Bez nadsázky to byl jeden z nejhorších měsíců vůbec a malý v tom rozhodně prsty nemá. Sešel se nám jeden úraz, který následoval druhý úraz, téměř čtyřdenní žlučníkový záchvat (o tom podrobněji níže) a do toho odcizené doklady a lítání po úřadech. Prostě dovolená a volno k nezaplacení…

CO NOVÉHO U MALÉHO

Malý nám dělá radost, je ještě pohyblivější než minulý měsíc. Hbitě válí sudy, otáčí se kolem do kola a nově péruje na kolínkách. Snaží se lézt, už umí couvat. Pokud nebude líný po nás, tak do týdne leze úplně a nám definitivně končí ty klidnější časy (pravda, už teď se umí dostat z jednoho konce místnosti na druhý, ale pořád ne tak rychle, jak to brzo zvládne lezením).

Šestý měsíc Šestý měsíc Šestý měsíc
 

Dalším velkým posunem jsou příkrmy. Začali jsme mrkví místo obědového kojení. Mrkev se mu zamlouvala, pastinák o týden později o něco méně. Naposledy baštil mrkev s bramborem a toho by se mohl ujíst :) První příkrm tedy probíhá hladce. Malý si dokonce nechal vysvětlit, že mi nemá do lžičky strkat prsty a má si na ni jen otevřít pusu. Ze začátku mi lžičku totiž s oblibou bral, její obsah opatlal všude okolo sebe a pak se rozčiloval, že mu do pusy nic nezbylo :D

Více než 10 let blogování

Před pár lety jsem se začala těšit na to, jak k desetiletému výročí blogování napíšu nějaký shrnující článek. A ejhle – já to prošvihla! Myslela jsem, že jsem začala s prvním blogem v roce 2006, ale zjistila jsem, že už to bylo v srpnu roku 2005. Přemýšlela jsem celkem dlouho, jak tento článek pojmout. Kdesi v konceptech se mi povaluje přes dva roky rozepsaný článek s názvem „Co mi těch 8 let blogování dalo“ a tu otázku si kladu i teď.

Proč já vlastně bloguju a jak to, že mě to drží už tak dlouho?

Začínala jsem jako pubertální blogerka, která shromažďovala vše, co ji tou dobou zaujalo. Po přestěhování z blogerského serveru na doménu třetího (a o pár let později druhého) řádu jsem se začala věnovat obsahu osobnímu a vlastním článkům. Co mě tehdy vedlo k založení, už si nepamatuji. Pokračovala jsem ale i zejména proto, že mě bavila tvorba webových stránek jako taková. Na blogu se i nadále odráželo to, co mě v určitých letech zrovna nejvíc bavilo, zejména psychologie, metal a focení při výletování.

Celou tu dobu jsem brala blogování jako jeden ze svých koníčků. Návštěvnost a komentáře vždycky potěší, ale upřímnou snahu to dotáhnout někam k astronomickým číslům jsem vždycky spíš postrádala. Je to koníček, který se mě drží snad nejdéle ze všech, a hodlám u něj ještě nějakou dobu zůstat.

Do Pekla z Borové

Našlapáno: cca 12 km
Stoupání: cca 400 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde

Do Pekla u Nového Města nad Metují jsme se vydali hned po návštěvě Jiráskovy chaty. Tentokrát jsme okruh začali v obci Borová.

Borová > U Borovského mostku > Holubí palouk
→ 3 km | ↑ 20 m | ↓ 210 m

Od obecního úřadu jsme se vydali po zelené. Kus cesty vede obcí, než se člověk dostane do lesa. Do něj jsme se vzhledem k peroucímu slunci opravdu těšili. Jakmile jsme se dostali do stínu a přítmí lesa, hned se nám šlapalo daleko příjemněji. Malý se nesl v šátku a snad ještě před rozcestím U Borovského mostku usnul.

Kus trasy jsme si vyzkoušeli chůzi naboso, takže jsem foťák uklidila do batohu (ruce jsem potřebovala na boty) a z nepochopitelného důvodu jsem ho už po zbytek cesty nevytáhla. Fotky tak máme pouze z první části výletu.

Červnový přehled

paty-mesic

Až si říkám, zda vůbec tento měsíc psát zvlášť, zda ho nespojit s tím dalším. Nějak se toho sešlo tolik, že chyběl čas sepsat tento přehled v obvyklém termínu.

V průběhu června s námi malý poprvé stanoval. Připravili jsme mu takové spaní, že skoro nepoznal, že neleží doma v posteli. Venku se mu to líbilo natolik, že si ani nevzpomněl na zuby. To se nám ostatně potvrdilo ještě mnohokrát, že na rozmrzelost platí čerstvý vzduch (a samozřejmě mlíko).

CO NOVÉHO (ZEJMÉNA U MALÉHO)

Malý je čím dál pohyblivější. Plynule se přetáčí a otáčí, kam se mu zrovna zamane. Uhlídat ho se stává čím dál náročnějším. Na bříšku se opírá už nějakou dobu o dlaně/pěstičky, nejen o celá předloktí. S nadšením a lehkostí se přitahuje do sedu. Miluje hru na letadlo (po chycení v podpaží se zpevní a dokáže se udržet vodorovně) a velkýho kluka (zvednutí v rukou nad hlavu).

V hrací postýlce sice polehává, ale je čím dál složitější ho zabavit. Z hraček už si vybírá a pokaždé je potřeba jich několik vyzkoušet, než ho nějaká dostatečně zaujme.

Zuby trápí čím dál víc, ale pořád ty mrchy nevylezly. Někdy pomůže kousátko, někdy šalvějová masáž, ale většinou nic jiného než mlíko.

Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc
Koupání krátce bojkotoval, ale už se mu zase začalo líbit, resp. se mu zamlouvá hraní si na bříšku ve vaničce a vykopávání vody do celého obýváku.