veruce.cz

Zatopené dálniční mosty D1 a trocha historie

Zatopený most přes údolí Sedlického potokaPokud máte v povědomí informaci, že se u nás dálnice začaly stavět někdy v 60. letech 20. století a že za ně vděčíme komančům, zřejmě vás překvapí fakt, že část dálnice D1 vznikla již během 2. světové války, některé úseky dokonce ještě před ní. Právě z této doby pochází i 2 nepoužívané a částečně zatopené mosty, které se nachází na vodní nádrži Švihov. Některé části dříve budované dálnice nebyly v 60. letech použity a dálnice dnes vede jinudy. Tyto relikty jsou připomínkou toho, za jakých okolností D1 začala vznikat.

Článek se týká zejména mostů, které dříve vedly přes Sedmpanský a Sedlický potok, avšak bez trochy historického pozadí by to nešlo (fotografie mostů ze současnosti naleznete ke konci článku).


Myšlenka dálnice napříč Československem

Myšlenka dálnice spojující západ Čech s východem Slovenska či Podkarpatskou Rusí se zrodila ještě dříve – v roce 1935 (projekt „Národní silnice Plzeň – Košice“ a návrh silniční magistrály Cheb – Chust) a v roce 1937 (dálková silnice „Cheb – Velký Bočkov“). Reálně projektovat se začalo i přes schválení Mnichovské dohody (září 1938), a to krátce po zabrání Sudet. V plánu byly úseky Pražský okruh, Praha – Jihlava, Jihlava – Zástřizly, Zástřizly – hranice Slovenska. V té době byla vyprojektována i německá autostráda z Breslau (dnešní Wroclaw, Polsko) přes území našeho státu do Vídně. Dálnice se měly křížit u Brna.

Říjnový přehled, aneb letošní poslední stanování

Moc toho tady nepřibylo, co? Nápady jsou, čas není. Celkem jsem se rozepsala na svém rodičovském blogu, to mi sebralo téměř všechen čas, který mi Vlče dovolí prosedět u počítače. Ten zbytek mi zabírají fotoknihy, na něž jsem si chytře koupila kupony, a tlačí mě čas. Mimo počítače pořád něco vyrábím, ať už karetky, nebo podklady pro vzdělávání malého. Baví mě to :)

Venku panuje nejkrásnější část podzimu. V ty slunečné dny jsem se samozřejmě nikam na focení nedostala. Každý rok mi do toho vleze něco jiného. Před pár lety jsem seděla v práci, loni byl malý marod a letos mi pro změnu dloubl prstem do oka, takže jsem ty nejhezčí dny proseděla doma se slunečníma brejlema a každé ostřejší světlo (rozuměj i to denní) bolelo. Inu, co se dá dělat, třeba za rok.

Na začátku měsíce jsme si udělali další výlet do Beskyd a poslední říjnový víkend jsme ještě naposledy letos stanovali. Oslavili jsme Mokošin den, svátek předků a i s počínající vichřicí nad hlavou se venku spalo celkem dobře.

Blogerská výzva – dotazník od Canli

Pravdou je, že to tu teď trochu zanedbávám a věnuji se jednak svému druhému blogu a také tkaní na karetkách. Než dokončím nějaký pořádný článek, zapojuji se alespoň do tohoto dotazníku od Canli, který jsem před pár dny viděla u Lúmennky :)

Jak jsem začal/a psát blog?

Kdysi dávno, konkrétně před 12 lety (čili v roce 2005), přicházely blogy do módy, takže jsem se přidala k polovině spolužáků, kteří si jej tehdy založili. Tuším, že jsem jediná, kdo u toho zůstal. Před rokem jsem se o své blogerské historii rozepsala v článku Více než 10 let blogování.

No a před rokem jsem si založila ještě druhý blog, resp. jsem ho oddělila od tohoto, protože zajímá celkem úzký okruh čtenářů. Je o kontaktním rodičovství – Slovanská máma.

Proč píšu?

Protože pokud bych přestala, asi mi tak do měsíce hrábne ;) Blogování pro mě znamená dlouholetý koníček, kterým načerpávám psychickou pohodu a také se dozvídám nové informace při čtení podkladů pro ty hodnotnější články, takže mi tolik nezakrňuje mozek. Obojí dosáhlo po nástupu na mateřskou nového rozměru ;)

Zářijový přehled, aneb na otočku ve Wrocławi

My si umíme vybrat počasí. O jednom víkendu jsme vyrazili nejdřív do východních Čech a odtamtud druhý den do polské Sobótky, kde jsme měli s pár lidmi sejít a vyrazit s nimi na horu Ślężu. Dopadlo to tak, že jsme do Sobótky vskutku dorazili, a to dokonce včas, sešli jsme se tam však jen s jedním známým, ostatní nikde. Dovolat se jim nešlo a na horu jsme sami nevyrazili, poněvadž lilo jako z konve už několik hodin v kuse. Když jsme horu Ślężu objeli ze všech stran a nikoho dalšího neobjevili, dovezli jsme našeho celkem promočeného známého do Wrocławi na vlak (pokračoval totiž do Lužice, jinak bychom ho hodili někam k nám) a jeli zase zpět do východních Čech. Malý to zvládal kupodivu dobře, půl dne v autě, jen malá procházka v kalužích po parkovišti (za slejváku) a on se nevztekal.

Půldenní výlet autem dlouhý cca 370 km, během něhož jsme kvůli počasí nepořídili jedinou fotku a téměř z toho auta nevylezli. To se prostě vyplatí!


ČETBA

  1. Vychováváme děti a rosteme s nimi – Naomi Aldort (232 stran) 1.9.2017
  2. Hedvábník – Robert Galbraith (480 stran) 6.9.2017
  3. Popol všetkých zarovná – Dominik Dán (400 stran) 13.9.2017
  4. Uzol – Dominik Dán (304 stran) 25.9.2017
  5. Mort – Terry Pratchett (304 stran / dočteno do 3/4) 29.9.2017

Zřícenina hradu Choustník a skály poblíž

Zřícenina hradu ChoustníkNašlapáno: cca 2,5 km
Stoupání: cca 120 m
Náročnost: žádná
Okruh: částečný

Zřícenina hradu Choustník se nachází u stejnojmenné obce v jižních Čechách. Nechtěně (no dobře, možná chtěně) jsme ji s mužem přejmenovali na Chroustík a ve stejnou chvíli se shodli na tom, že bychom si dali nový Švábík (kdo nechápe, nechť si přečte Kulhánkovo Stroncium, nebo raději ne).

Severovýchodně od obce Choustník jsme auto nechali na velkém neplaceném parkovišti a vydali se směrem do lesa. Hrad stojí cca 1 km daleko a cesta vede jen do mírného kopce. Cestou jsme potkali odbočku ke skalnímu městu a rozhodli se, že nejdříve si prohlédneme hrad, poté skály. U vstupu jsme zaplatili po 40 korunách vstupného, dostali k tomu povídání o hradu i plánek a přemýšleli, zda vyrazit na prohlídku hned nebo se schovat před hrozícím deštěm. Když se pokapávání ani po 5 minutách v déšť nezměnilo, riskli jsme to. Nakonec jsme bez zmoknutí zvládli projít celý hrad.

Díky staženým MP3 kupuji CD a LP

OriginálkyPosloucháme s mužem převážně blackmetalový a folkový underground, léta se v něm pohybujeme, známe se s několika kapelami i s pořadateli koncertů, takže známe některé věci takříkajíc ze zákulisí. Právě i od členů několika kapel jsme slyšeli totéž, co uvedu níže. Podobný názor jsem kdysi četla v jednom rozhovoru i od členů ne-undergroundových Iron Maiden. Nejlepší cestou jak podpořit kapelu, kterou nezastupuje žádné obří vydavatelství, je šířit o ní povědomí. V případě hudby ale informace nestačí, tvorbu těchto interpretů je třeba si poslechnout, tudíž je dobře, že ji někdo nahrává na youtube nebo někam nahodí mp3ky.

Před necelými 10 lety se objevila služba Spotify, která za poplatek umožňuje streamování hudby od velkých  vydavatelství (např. Warner Music Group, Universal, Sony, EMI, apod.). Mnoho odpůrců stahování pak tuto službu používá jako argument pro svou teorii „já za hudbu platím, kdežto ty ji kradeš“. Pokud pominu fakt, že mnou poslouchané kapely vydávají alba převážně u malých vydavatelství, která Spotify ignoruje (tudíž bych si je tam mohla jen těžko předplatit), vidím v této službě spíše výdělek pro vydavatelství, která kapelám odvedou jen směšnou částku z toho, co vyrejžovali na jejich hudbě. 

Máme možná 1000 stažených alb, protože tímto způsobem objevujeme novou hudbu a také ji tak převážně posloucháme. Také však vlastníme přes 100 originálních cédéček, přes 20 elpíček, nespočet triček, jimiž kapelám děláme de facto reklamu, kudy chodíme, a než se nám narodil syn, objížděli jsme undergroundové koncerty a fesťáky ve velkém.

Poslech CD a LP je pro nás takový malý rituál, platím u nich nejen za hudbu, ale také za hezký booklet. Za MP3 přehranou přes net bych nedala ani korunu.

The Circle (2017), Kruh (Dave Eggers) – recenze filmu i knihy

The Circle (2017) - Emma Watson, Tom HanksDave Eggers - KruhAktuální téma, dobrý námět, příšerné zpracování. To platí pro knihu i film. Kruh mi byl doporučen v obou provedeních s tím, že filmu výrazně uškodilo, jak skončil.
Film jsem viděla první, protože jsem nebyla přesvědčená o tom, že to bude něco tak zajímavého, aby mě toto pořadí mrzelo. Nijak nadšená jsem z něj nebyla (z více důvodů), přesto mě zajímal ten původní konec, takže jsem se pustila i do knihy.

O čem to je

Circle je vyobrazen jako takové spojení Googlu, Applu, Facebooku a pár dalších firem dohromady. Sídlo Circlu představuje rozhlehlý kampus s neuvěřitelným množstvím zájmových aktivit, které mohou jeho zaměstnanci využívat. V Circlu pracují samí mladí, milí, pracovití a usměvaví (prostě sluníčkoví) lidé, kteří využívají nejmodernější technologie, určují trendy, užívají si života a platí za to jen zanedbatelnou daň – pořád jsou online, neustále s někým něco sdílí, něco někomu dalšímu lajkují, chodí z jedné párty na druhou, virtuálně se přátelí s tisícovkami dalších lidí v Circlu a vzájemně se udržují v iluzi, že tohle je jejich životní sen.

Do tohoto kolotoče se dostane i hlavní hrdinka Mae Hollandová, která právě získala práci na zákaznické podpoře v Circlu. Její pracovní výkon se hned od začátku točí okolo čísel a procent úspěšnosti. Na nic jiného nemá čas ani pomyšlení. Jednoho dne tak jde na kobereček pro svou malou míru zapojení se do sociálního dění ve firmě. Jak to, že nesdílela každý svůj krok o víkendu? Jak to, že se nepodělila o to, že jezdí na kajaku a už se nepřihlásila do padesáti klubů, které v kampusu lidi s tímto koníčkem sdružují? Jak to, že nikomu nic neřekla o nemoci svého otce a nezjistila si, co pro něj může Circle udělat? Že chtěla být o víkendu na kajaku sama? Co to je za antisociální jednání?!

Rozhledna Strážný vrch na Hřebečském hřbetu

Rozhledna Strážný vrch na Hřebečském hřbetu Našlapáno: cca 4,5 km
Stoupání: cca 90 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na tuto rozhlednu jsem narazila naprostou náhodou při ježděním myší po mapě a hledání odpoledního výletu. Zaujala mě natolik, že jsem řekla, že tam musíme. Měli jsme to ten den nějakých 60 km daleko a přibrali jsme to s návštěvou Technického muzea v Mladějově, o kterém chystám článek.

Tato rozhledna vznikla v roce 2010. Stojí na Strážném vrchu (610 m) na Hřebečském hřbetu (mezi Svitavami a Moravskou Třebovou). Vzhled rozhledny připomíná těžní věže a symbolizuje vyztužení hornických štol (jedná se o důlní oblast). Měří 17 metrů a je celoročně přístupná.

Hradec nad Moravicí – Červený zámek

Hradec nad MoravicíMožná jsem se tu už dříve zmínila o tom, že mě zámky nebaví (alespoň ne ty obyčejně vypadající), nijak mě neberou ani zámecké zahrady. Bílý zámek v Hradci nad Moravicí není výjimkou, ty červené hradby patřící k Červenému zámku však ano. Ty mě totiž zaujaly natolik, že jsem neváhala vyrazit na otočku 80 kilometrů daleko (byli jsme s malým na prázdninách u babičky, z domova bych to měla o 200 kiláků dál, a to bych teda vážně nejela :)).

Do Bílého zámku jsme tedy nezamířili, ale navštívili jsme alespoň Bílou věž vedle něj. Mají tam celkem zajímavou výstavu mýtických bytostí spolu s přehledem erbů, ve kterých jsou vyobrazeny. Tahle část Vlče ještě bavila. Červený zámek jsme si však nestihli pořádně prohlédnout ani zvenku, takže bych se i sem ráda někdy vydala znovu. Snad i v zimě, podle fotek vypadá ten Červený zámek zasypaný sněhem více než lákavě.

Srpnový přehled, aneb tak trochu fail

Cože je tak trochu fail? Nejspíše ta aplikace na převod blogů z blog.cz na Wordpress. Tolik nespokojených uživatelů blog.cz a tak málo jich toho nakonec využilo. Nemůžu se zbavit dojmu, že lidi si prostě chtějí jen stěžovat, ale o skutečné řešení nemají zájem. Nu což, každý nápad se holt nemusí setkat s úspěchem. Jinak jsme toho v srpnu zase stihli poměrně dost. Nějaké výlety, nějaké karetky, nějaké nové nápady, nějaká nová zadání od lidí, kteří karetky chtějí. Baví mě to a dá se to skloubit i s batoletem. Prostě si otáčím karetkama nebo propichuju jehlu látkou a u toho si čteme a ukazujeme v knížce, stavíme lego nebo napodobujeme zvířata :) V článcích se teď budu snažit dohnat resty v podobě reportů z výletů. Je toho dost, co chybí. Ještě nemám zpracované ani všechny dny v Jizerkách a přitom už tahle dovolená proběhla před čtvrt rokem. Stejně tak mám v konceptech několik námětů na zajímavé články, které určitě zase nebude nikdo číst (stejně jako tento). Co se ale dá dělat, psaní mě pořád baví, pořád tím nabývám psychické pohody, takže i přes malý zájem s tím jen tak nepřestanu.


ČETBA

  • Básník – Dominik Dán (336 stran) 2.8.2017
  • Kafe @ cigárko – Marie Doležalová (264 stran) 14.8.2017
  • Mucholapka – Dominik Dán (304 stran) 16.8.2017
  • Vidořád – Samantha Shannon (519 stran) 17.8.2017
  • Slzy raného dětství – Aletha Solter (214 stran) 20.8.2017
  • Kruh – Dave Eggers (416 stran) 25.8.2017
  • Červený kapitán – Dominik Dán (400 stran) 30.8.2017