Ze života Ver.

Kočka má žrát granule a maso roste ve vaničce v supermarketu

kočkaUž docela dlouho mi tu hnije koncept článku, který se týká čím dál větší separace člověka od přírody. To, co je mezi zvířaty od nepaměti přirozené, se někteří jedinci snaží obrátit k obrazu svému. Zvířecímu lovci seberou kořist a přejí mu špatný konec jen proto, že lovené zvířátko jim připadá roztomilejší. Vedle toho se další (nebo ti samí?) pohoršují nad tím, že jejich děti uvidí, že to maso, které jedí k obědu, pochází třeba z těch kraviček, které viděly při minulé procházce.

Kočka si hraje s myší, zachraňte tu chudinku!

Náhodou jsem narazila na video, ve kterém je zachyceno, jak si kočka nejprve s myškou hraje a následně jí ukousne hlavu. Jedná se o naprosto běžný jev, který nikoho (od reality neodtrženého) nepřekvapí.

Diskuze pod videem obsahuje vedle pochopitelných komentářů i takové, které poukazují na to, jak jsou lidé odtrženi od reality. Nadávají autorovi videa, že myš nezachránil, protože jim myška připadá roztomilejší než kočka. Nabízí se otázka, zda by reagovali stejně u dokumentu BBC, kde si smečka lvic uloví k večeři roztomilou a bezbrannou antilopu.

Tvrz Svojšice

Ve Svojšicích (u Heřmanova Městce) se nachází zřícenina gotické tvrze. Navštívili jsme ji již v roce 2014, takže se jedná o jeden napravený restík, co se reportů z cest týče :) Ke zřícenině se dá dostat po turistické značce právě z Heřmanova Městce okolo rozhledny Barborka, my však zastavili přímo u ní.

Tvrz byla založena roku 1365 Mikšíkem ze Svojšic. Po jeho synech přešlo vlastnictví na Gerštorfy z Gerštorfu. Za třicetileté války byla vypálena a následně pustla.

Červencový přehled

sesty-mesicČervenec je za námi a doufám, že tím všechno špatné, co se v něm přihodilo, končí. Bez nadsázky to byl jeden z nejhorších měsíců vůbec a malý v tom rozhodně prsty nemá. Sešel se nám jeden úraz, který následoval druhý úraz, téměř čtyřdenní žlučníkový záchvat (o tom podrobněji níže) a do toho odcizené doklady a lítání po úřadech. Prostě dovolená a volno k nezaplacení…

CO NOVÉHO U MALÉHO

Malý nám dělá radost, je ještě pohyblivější než minulý měsíc. Hbitě válí sudy, otáčí se kolem do kola a nově péruje na kolínkách. Snaží se lézt, už umí couvat. Pokud nebude líný po nás, tak do týdne leze úplně a nám definitivně končí ty klidnější časy (pravda, už teď se umí dostat z jednoho konce místnosti na druhý, ale pořád ne tak rychle, jak to brzo zvládne lezením).

Šestý měsíc Šestý měsíc Šestý měsíc
 

Dalším velkým posunem jsou příkrmy. Začali jsme mrkví místo obědového kojení. Mrkev se mu zamlouvala, pastinák o týden později o něco méně. Naposledy baštil mrkev s bramborem a toho by se mohl ujíst :) První příkrm tedy probíhá hladce. Malý si dokonce nechal vysvětlit, že mi nemá do lžičky strkat prsty a má si na ni jen otevřít pusu. Ze začátku mi lžičku totiž s oblibou bral, její obsah opatlal všude okolo sebe a pak se rozčiloval, že mu do pusy nic nezbylo :D

Více než 10 let blogování

Před pár lety jsem se začala těšit na to, jak k desetiletému výročí blogování napíšu nějaký shrnující článek. A ejhle – já to prošvihla! Myslela jsem, že jsem začala s prvním blogem v roce 2006, ale zjistila jsem, že už to bylo v srpnu roku 2005. Přemýšlela jsem celkem dlouho, jak tento článek pojmout. Kdesi v konceptech se mi povaluje přes dva roky rozepsaný článek s názvem „Co mi těch 8 let blogování dalo“ a tu otázku si kladu i teď.

Proč já vlastně bloguju a jak to, že mě to drží už tak dlouho?

Začínala jsem jako pubertální blogerka, která shromažďovala vše, co ji tou dobou zaujalo. Po přestěhování z blogerského serveru na doménu třetího (a o pár let později druhého) řádu jsem se začala věnovat obsahu osobnímu a vlastním článkům. Co mě tehdy vedlo k založení, už si nepamatuji. Pokračovala jsem ale i zejména proto, že mě bavila tvorba webových stránek jako taková. Na blogu se i nadále odráželo to, co mě v určitých letech zrovna nejvíc bavilo, zejména psychologie, metal a focení při výletování.

Celou tu dobu jsem brala blogování jako jeden ze svých koníčků. Návštěvnost a komentáře vždycky potěší, ale upřímnou snahu to dotáhnout někam k astronomickým číslům jsem vždycky spíš postrádala. Je to koníček, který se mě drží snad nejdéle ze všech, a hodlám u něj ještě nějakou dobu zůstat.

Do Pekla z Borové

Našlapáno: cca 12 km
Stoupání: cca 400 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde

Do Pekla u Nového Města nad Metují jsme se vydali hned po návštěvě Jiráskovy chaty. Tentokrát jsme okruh začali v obci Borová.

Borová > U Borovského mostku > Holubí palouk
→ 3 km | ↑ 20 m | ↓ 210 m

Od obecního úřadu jsme se vydali po zelené. Kus cesty vede obcí, než se člověk dostane do lesa. Do něj jsme se vzhledem k peroucímu slunci opravdu těšili. Jakmile jsme se dostali do stínu a přítmí lesa, hned se nám šlapalo daleko příjemněji. Malý se nesl v šátku a snad ještě před rozcestím U Borovského mostku usnul.

Kus trasy jsme si vyzkoušeli chůzi naboso, takže jsem foťák uklidila do batohu (ruce jsem potřebovala na boty) a z nepochopitelného důvodu jsem ho už po zbytek cesty nevytáhla. Fotky tak máme pouze z první části výletu.

Červnový přehled

paty-mesic

Až si říkám, zda vůbec tento měsíc psát zvlášť, zda ho nespojit s tím dalším. Nějak se toho sešlo tolik, že chyběl čas sepsat tento přehled v obvyklém termínu.

V průběhu června s námi malý poprvé stanoval. Připravili jsme mu takové spaní, že skoro nepoznal, že neleží doma v posteli. Venku se mu to líbilo natolik, že si ani nevzpomněl na zuby. To se nám ostatně potvrdilo ještě mnohokrát, že na rozmrzelost platí čerstvý vzduch (a samozřejmě mlíko).

CO NOVÉHO (ZEJMÉNA U MALÉHO)

Malý je čím dál pohyblivější. Plynule se přetáčí a otáčí, kam se mu zrovna zamane. Uhlídat ho se stává čím dál náročnějším. Na bříšku se opírá už nějakou dobu o dlaně/pěstičky, nejen o celá předloktí. S nadšením a lehkostí se přitahuje do sedu. Miluje hru na letadlo (po chycení v podpaží se zpevní a dokáže se udržet vodorovně) a velkýho kluka (zvednutí v rukou nad hlavu).

V hrací postýlce sice polehává, ale je čím dál složitější ho zabavit. Z hraček už si vybírá a pokaždé je potřeba jich několik vyzkoušet, než ho nějaká dostatečně zaujme.

Zuby trápí čím dál víc, ale pořád ty mrchy nevylezly. Někdy pomůže kousátko, někdy šalvějová masáž, ale většinou nic jiného než mlíko.

Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc
Koupání krátce bojkotoval, ale už se mu zase začalo líbit, resp. se mu zamlouvá hraní si na bříšku ve vaničce a vykopávání vody do celého obýváku.

Jiráskova chata (rozhledna)

Cestou do Borové, odkud jsme měli naplánovaný okruh Peklem u Nového Města nad Metují, nás fascinovala dohlednost natolik, že jsme se rozhodli před plánovaným výletem navštívit i nějakou rozhlednu. V úvahu přicházela Sendraž nebo Jiráskova chata, která nakonec zvítězila. Obě jsme navštívili relativně nedávno, avšak tlačil nás čas, takže jsme zvolili podle možnosti se co nejrychleji pokochat výhledem a zase pokračovat.

Z Jiráskovy chaty je krásný výhled směrem na Krkonoše, Náchodsko i Orlické hory.

Vyhlídka na Panské skále

Našlapáno: cca 4,5 km
Stoupání: cca 130 m
Náročnost: zanedbatelná
Okruh: ano
Trasa: zde

Po návštěvě muzea v Lešanech jsme se vydali do PP Hornopožárský les, který jsem již jednou o kus dál navštívili (foto z Vlčí rokle zde). Nyní jsme vyrazili z Těptína na Panskou skálu.

Cesta vede lesem skrze PR Grybla střídavě z kopce do kopce, až se napojí na další turistické trasy a cyklostezku. Tuto částo bohůmžel nemám nafocenou vůbec. Na fotkách níže je až výhled ze samotné Panské skály směrem na jih a okolí vyhlídky.

Květnový přehled

kvetenCO NOVÉHO (ZEJMÉNA U MALÉHO)

Nevěřila bych, že to za další měsíc už budu psát, jak se malý umí překulit na bříško. Umí to od třetího týdne čtvrtého měsíce. Od chvíle, kdy to zvládl poprvé, to zkouší pořád dokola a už ho nemůžu nikde výš než na zemi nechat bez dozoru ležet. Dva týdny předtím se začal otáčet na boky. Vtipné je, že to poprvé udělal poté, co od paní doktorky slyšel, že už by s tím měl pomalu začít :D Při ležení na zádech si nedávno začal hrát s nožičkama a pěkně je k sobě přitahuje.

Taky ale začal bojkotovat hrací postýlku a nechce v ní ležet déle než pár minut, většinou se do ní ale ani nenechá položit. Museli jsme tak konstatovat, že nemáme moderní miminko, neboť opravdu není bezkontaktní. Na druhou stranu si náš malý (nespo)kojenec s nadšením nechává kontrolovat, zda už nevykukují nějaké zoubky. Bere to jako hru a přijde mu to nanejvýš legrační. Zoubky sice ještě nevylezly, ale pěkně trápí i tak. Už měsíc se snaží zahnat bolení tím, že si něco strká do pusy a žvýká to. Nejraději má prsty rodičů, kousátka rychle zahazuje.

Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc

Koupání se mu líbí čím dál víc a s nadšení vykopává vodu z vaničky. Plánujeme, že až se venku ještě trochu oteplí, napustíme mu tu vaničku až po okraj a zkusíme s ním „plavat“. Očekáváme, že ho to bude bavit.

Dementi na silnicích, aneb na co autoškola nepřipraví

Auto v protisměruŘidičák mám sotva půl roku a přesto už jsem na našich silnicích zažila ledasco. Jako spolujezdec, který sledoval provoz, jsem předtím jezdila nějakých pět let a to jsem toho viděla ještě víc. Přijde mi, že se za tu dobu provoz tak zdvojnásobil a na silnici se objevují častěji lidé trpící přinejmenším lehkou mozkovou dysfunkcí. Určitou vinu na tom nesou i levné pohonné hmoty, kvůli nimž za volant sedají i ti, kteří by jinak jeli hromadnou dopravou.

Rychlost nepředstavuje to hlavní nebezpečí

Už jako spolujezdec jsem nevnímala jako největší nebezpečí na silnicích překračování povolené rychlosti, jak je nám to neustále předhazováno v médiích. To se nám jen někdo snaží tuto myšlenku vnutit, abychom bez keců překousli stavění nových předražených radarů. Také je to velmi snadno sledovatelný přestupek, na kterém může stát pokuty vybírat ve velkém.

Pokud někdo umí řídit, daný úsek třeba zná jako svoje boty nebo jede po rovné silnici, vážně nevidím problém v tom, že jede o 20, 30 i třeba 50km/h více, než dovolují předpisy. Problém a nebezpečí na silnici představují bezohledná hovada bez ohledu na to, jak rychle nebo pomalu jedou. Pár jich už zachytila naše kamera a jsou k vidění ve videu na konci článku.

Nicméně nehody, které zapříčinila rychlost, bychom taky nehledali dlouho. Někteří holt neumí odhadnout své možnosti a v zatáčkách to auto nedokážou ovládat. Bohůmžel to s nimi často odnese i někdo jiný (třeba jako tu, tu, tu a tu).