Ze života Ver.

Prádelny Máří Magdaleny

Hnus. Neuvěřitelný hnus. To jsou slova, kterými bych popsala většinu toho, co jsem se v knize Nikdy o tom nemluv dočetla. Ta kniha mě přiměla opovrhovat církví ještě více než předtím, ač jsem si myslela, že už to není možné. Chtěla jsem se ale dozvědět víc, takže jsem začala pročítat jeden článek za druhým. Neunikl mi ani film Padlé ženy. Knize i filmu se budu brzy věnovat ve vlastním článku.

Magdaleniny prádelny pro ženy, které byly příliš jiné

První prádelna Máří Magdaleny byla otevřena roku 1922, poslední byla zavřena až v roce 1996. Prádelny nahrazovaly zařízení dříve určená pro prostitutky. Uvádí se, že jimi prošlo až 30 000 žen (jiný zdroj uvádí „pouze“ 10 000), mnoho z nich tam bylo zavřeno již v dívčím či dětském věku, některé tam strávily celý svůj život. Provozovaly je řády katolických jeptišek s pověřením irské vlády (o čemž svědčí už jen to, že uprchlice hledala policie, která je do prádelen ochotně vracela).  

Magdalenina prádelna

Za co byly dívky a ženy trestány odnětím svobody, důstojnosti a otročinou pro jeptišky? Z pohledu běžného ateisty za nijak vážné přestupky. Pro představu tam končily:

  • svobodné matky
  • sexuálně zneužívané ženy a dívky
  • ženy s mentálním či fyzickým postižením
  • siroty
  • ženy a dívky příliš krásné, drzé, svéhlavé, sebevědomé a/nebo kurážné.

Tyto ženy se staly nepřizpůsobivými a bylo třeba s nimi něco udělat. Pro čistou křesťanskou společnost, o kterou irská vláda usilovala, představovaly takové bytosti problém, který ji jednoduše znečišťoval.

Prosincový přehled, aneb nachcípaní + co dal rok 2016

Konec roku stál za prd. Nachcípaní jsme byli všichni. Já jako poslední, ale vlezlo to i na mě. To musel být nějaký superbacil, jinak si to neumím vysvětlit. Předtím se o mě nepokoušel ani náznak nachlazení dobrých 5 let. Jistě v tom bude svou roli hrát i stres, kterého se mi s malým občas  dostává více než dost :)

Kvůli nemoci jsme nemohli oslavit pořádně slunovrat, což se mi vůbec nelíbí. Mám pocit, že konci roku prostě něco chybělo. Najednou začal rok nový a ten starý pro nás jakoby neskončil.

S novým rokem jsem si uvědomila, jak moc malý vyrostl. Je to už rok, co jsem začala s obřím břichem jezdit do porodnice na kontroly. 45 km tam, 45 zase zpátky, dvě hodiny za volantem, část z toho po Praze ve špičce. Jinou (bližší) bych si ale nevybrala ani teď. 

CO NOVÉHO

Malý už přes tři týdny chodí. Je roztomilé pozorovat sotva 70 cm vysoké miminko, jak ve svých 10 měsících ťapká přes celou místnost :) Jinak se naučil navlékat kroužky na tyč, slézat z postele a vylezl mu 4. zub. Bojujeme se separační úzkostí i oblékáním se ven, obojí je často na palci.

Měsíční přehled o novinkách u malého se rozrostl tak, že vydal na vlastní článek, který si můžete přečíst zde – 11. měsíc s miminkem.

jedenáctý měsíc jedenáctý měsíc jedenáctý měsíc
 

Konec roku jsme měli hned po vyležení nemocí cestovatelský. Objeli jsme všechny babičky, dědečky, prababičky i pradědečky. Právě u jedné z babiček jsme malého posadili poprvé na sáňky a musím říct, že to nebyla poslední vyjížďka. Malému se to zamlouvá :)

Knihy přečtené za rok 2016

Dočetla jsem svou 34. letošní knihu a vím jistě, že další už letos nestihnu. Nastal tedy čas bilancovat :)

knihaNa letošek jsem si stanovila cíl přečíst nejméně 40 knih. Tuto výzvu jsem nesplnila. Řekla bych však, že jako máma na mateřské jsem toho i tak přečetla celkem dost :) Po narození syna mi chvíli trvalo, než jsem přišla na to, kdy a jak si s ním vůbec nějakou knížku otevřít. Teď už to máme docela vychytané.

Celkem knih: 34
Celkem stran: 11054

Fantasy

  • Barva kouzel – Terry Pratchett (290 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Zaklínač I. – Poslední přání– Andrzej Sapkowski (341 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Zaklínač II. – Meč osudu – Andrzej Sapkowski (394 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Zaklínač III. – Krev elfů – Andrzej Sapkowski (315 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Zaklínač IV. – Čas opovržení – Andrzej Sapkowski (341 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Sekera z bronzu, rouno ze zlata – Juraj Červenák (304 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Království v obležení – Raymond E. Feist (328 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Koruna v ohrožení – Raymond E. Feist (366 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Mágův konec – Raymond E. Feist (528 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Přízraky na Devíně – Juraj Červenák (252 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb

Spal bych jako mimino

spinkající miminko Použil ve vašem okolí někdo podobné přirovnání? Pokud ano, dá se jen těžko odhadovat, co tím dotyčný myslel. Uznávám tento příměr pouze v případě, kdy má být odrazem roztomilosti. Spící miminko je totiž roztomilé hodně (zejména to vlastní).

Pokud ale někdo použije toto přirovnání jako přání toho, aby se dobře vyspal, nikdy v životě zřejmě o podstatě spánku miminek neslyšel. Uvedu tedy zažité nesmysly na pravou míru.

Novinky na blogu i jinde na veruce.cz

Novinek není nikdy dost. Nyní se v krátké době na mé doméně sešly hned 4. Právě kvůli úpravám tady teď nepřibývá tolik článků, jak bych ráda. Úpravy však byly potřeba už opravdu hodně. Další novinky pak v nejbližší době chystám.

1) Fotogalerie a fotoblog

Před necelým měsícem jsem se pustila do pořádné úpravy své fotogalerie. Už to potřebovala jako sůl. Na doméně foto.veruce.cz tak nyní najdete fotoblog, kde budu zveřejňovat nově přidané fotografie a články s tématikou focení. Vedle fotoblogu je přítomna i fotogalerie jako dříve.

2) Mateřský blog

Můj primární (čili tento) blog už teď má širší záběr, než by mi bylo milo. Rozhodla jsem se tedy zřídit si vedlejší blog zaměřený čistě na miminko, mateřství a kontaktní rodičovství. Po narození syna jsem začala jiné baby blogy sledovat a dostala jsem chuť o tématech, která mi jsou momentálně velice blízká, také napsat několik článků. Blog můžete sledovat na doméně mama.veruce.cz.

3) Hodnocení článků na tomto blogu a štítky

Úpravy se nevyhnuly ani tomuto blogu. Celkem nedávno se v pravém postranním panelu objevil přehled nejčastěji používaných štítků. Další novinkou je možnost ohodnotit jednotlivé články hvězdičkami. Hodnotit je možné také jednotlivé komentáře.

Chci si přečíst (dotazník)

Po delší době jsem objevila dotazník, který se mi zamlouvá a hodí se mi sem. Klade otázky ohledně knížek, které si chci přečíst.

1. Jak si udržuješ přehled o knihách, které se chystáš číst?

Existuje hodně knih, které si plánuji přečíst. Většinu z nich nosím v paměti, ty ostatní si ukládám do seznamů na cbdb.cz a databazeknih.cz.

2. Skládá se tvůj seznam především z papírových knih či e-knih?

9 ku 1 pro e-knihy. Jsem člověk, který raději volí čtečku. Papírová kniha se nejen při kojení čte vážně blbě ;) Papírové knihy si kupuji prakticky jen na základě toho, jak se mi kniha líbila.

3. Jak určíš, kterou knihu ze svého seznamu si přečteš jako další?

Podle toho, na jaký žánr mám zrovna chuť. Mezi knihami, které se chystám číst, se vyskytují všechny možné žánry, takže si nemám problém vybrat to, na co mám zrovna náladu. Často čtu i více knih najednou.

4. Která kniha je na tvém seznamu nejdelší dobu?

Asi Tacitova Germanie.

Listopadový přehled, aneb desáté výročí

desaty-mesicOslavili jsme desáté výročí našeho vztahu, resp. „oslavili“ tím, že jsme si připili vodou. Cokoli jiného by v ten den i dnech následujících vyhodnotil můj žlučník jako pokyn k dalšímu záchvatu. Malý se potýká se separační úzkostí a prořezávajícími zuby, které dávají zabrat nejen jemu. Tenhle měsíc byl prostě na palici.

CO NOVÉHO U MALÉHO (10. měsíc)

Zlobí (ho zuby). Všechno se ale na zuby svádět nedá, ač bych řekla, že to je výhradně těmi zuby. Alespoň mu po třech měsících vylezl další, čili zatím třetí. Na ten druhý do páru čekáme už třetí týden a pokládáme ho za zdroj vší té protivnosti, nespokojenosti, ukřičenosti a bojkotu jídla

Během tohoto měsíce se naučil obstojně držet rovnováhu a postavit se v prostoru bez opory, nově tedy rovnou z kleku na čtyřech. Bez opory také udělá tak tři čtyři kroky, aby se mohl něčeho chytit. Zatím tedy nechodí, ale pokud do konce roku začne, vážně nás to nepřekvapí. S oporou chodí celkem jistě. Za ruku/ruce ho vodit nechceme, ač se tomu úplně vyhnout nedá, ale i okolo nábytku chodí už poměrně rychle. Jinak umí vylézt na nižší postel a taky na několik schodů. Když má náladu, umí navlékat plastové kroužky na tyč. Hraje si se vším, co má po ruce, a je mu jedno, zda je to jeho hračka nebo cokoli jiného (hlavně, že se to dá kousat).

desátý měsíc desátý měsíc desátý měsíc
Ze začátku měsíce říkal u kaše mňamňamňam, ale to se nějak vytratilo i s chutí k jídlu (to ty zuby). Jinak od něj občas slyšíme nenene a podsouváme mu význam tohoto výrazu. Tatata a mamamam říkat nepřestal :)

Valašské Klobouky zakázaly koncert Root a Törr kvůli šíření satanismu

Znáte „dokument“ Atentát na kulturu? Ke konci článku se na něj můžete podívat. Přesně na toto video jsem si totiž vzpomněla po přečtení zpráv o tom, že se město Valašské Klobouky zasadilo o to, aby v jeho kulturním domě nevystoupily kapely Root a Törr.

Město Valašské Klobouky si zakládá na spolupráci s občany při rozhodování o dění ve městě. Participace s veřejností je pro něj prioritou. Proto na základě četných žádostí a apelů obyvatel města doporučilo Kulturnímu a vzdělávacímu středisku Valašské Klobouky vstoupit v jednání s pořádající agenturou, aby přehodnotila realizaci koncertu v městském zařízení.

Po vzájemné dohodě přikročila agentura ke zrušení celé akce.

Město Valašské Klobouky tedy nebylo subjektem, který koncert zrušil, orgány města nevydaly žádné usnesení o jeho zákazu.

To uvedla na webu města Valašské Klobouky jeho mluvčí. Toto prohlášení se vztahuje ke zrušení koncertu Tórr a Root, který byl označen jako nebezpečný, protože kapely prý šíří satanismus. Lidé se vyjádření chopili a vznikla internetová petice za zrušení vánočního koncertu Adorare, což je jakási křesťanská skupina.

Root a Tórr hrají po ČR už desítky let (první vznikla v roce 1987, druhá 1977) a s něčím takovým se setkaly nejspíš poprvé od roku 1989. Každý, kdo jim věnoval alespoň chvíli pozornost, pochopí, že ona „satanistická“ image (zejména u kapely Root) prostě k žánru patří a není nijak nebezpečná.

Přehrada a vodopád Zákraví

ZákravíNedaleko Nového Města nad Metují se nachází obec Zákraví. Z jejího centra se dá po červené dojít k půl kilometru vzdálené přehradě. Výtok z ní pak tvoří umělý vodopád, k němuž vede pěšinka uhýbající ze značené trasy (cca 50 metrů). Počasí nám ten den nijak nepřálo, fotka přehrady je ale nakonec barevnější, než jsem na místě čekala. Vodopád je focený pouze z ruky (stativ jsme již tradičně zapomněli doma), takže fotka není tak rozmazaná, jak bych si ji představovala. Za lepších světelných podmínek se sem jistě podíváme znovu :)

Beskyde, Beskyde, kudy ta dálnice ide?

Jak napovídá posledních pár článků, jeden zářijový týden jsme strávili v Beskydech. Dovolená nám začala dosti zajímavě. Já jsem cestu absolvovala během žlučníkového záchvatu, který se připomínal ještě další dva dny na místě (tedy i během výšlapu na první kopec), vedle toho se v naší výpravě objevila střevní chřipka, (za kterou mohlo zelí v níže zmíněné restauraci). Jenže my jsme nevolnostem a bolestem vyhlásili boj a těch deset dnů jsme si v rámci možností užili i tak (tipy na výlety naleznete dále v článku :)).

Cesty, dálnice, řidiči a hlavně objížďka pro sebevrahy

Cesta dlouhá bez mála 300 kilometrů uběhla celkem poklidně až na zádrhel za Litomyšlí (semafor na rozkopané silnici zajistil delší kolonu) a nečekané uzavírky v Královehradeckém kraji. Páteční provoz byl hustější, než by zřejmě býval sobotní, ale i tak jsme nikde nezůstali dlouho trčet. Rozhodně si nemůžu stěžovat na výběr horní trasy místo D1, která posledních pár let spíš stojí, než jede. Malý to celé prospal, čímž nás opravdu mile překvapil.

Během pobytu jsme se téměř denně přesouvali někam autem. Místa, která jsme hodlali navštívit, se nacházela i 80 kilometrů daleko. Celkově jsme jen na místě najezdili přes 650 kilometrů. Toliko kilometrů už umožní zažít na silnicích ledasco. Neukáznění řidiči, kteří např. nedodržovali svůj pruh ani s přimhouřením oka, se řadili mezi ty méně nebezpečné. Inu do Polska kousek. Že se pověst polských řidičů nevzdaluje od reality, jsme na vlastní oči viděli před dvěma lety při cestě na Wolin. Zajímavé také bylo, že nás zdržovali převážně řidiči v autech s pražskou espézetkou, což by jeden nečekal :)