Tipy na výlety a jiné zápisky

Ze shora, zezhora nebo snad sezhora? A co zezdola?

zeshora-seshoraK tomuto typu článků mě vlastně přivedla situace, kdy jsem se sama při psaní textu zarazila a říkala si „Jak se to sakra píše?“. To už jste určitě zažili někdy taky, i kdyby třeba hodně dávno :) Všechno možné člověk napíše tak nějak automaticky (a většinou správně) a pak u nějakého slova z ničeho nic neví, přemýšlí, ani jedna z možností se mu nepozdává, nebo naopak sedí všechny.

Něco takového jsem právě nedávno zažila při slově seshora.

sezhora, ze shora, zezhora, ze zhora nebo snad se shora?

Shora se s na začátku mi bylo jasné, ale seshora nebo ze shora? Dohromady nebo zvlášť? Nakonec jsem zjistila, že je v pořádku oboje a že zeshora, které se mi do toho motalo, správně není.

Besedické skály a vrch Sokol

Besedické skályNašlapáno: 5,5 km
Stoupání: cca 340 m
Náročnost: mírná / střední
Okruh: z vetší části ano
Trasa: zde

Ve skalách či skalních městech jsme se nevyskytli za poslední rok a půl ani jednou (naposledy loni na přelomu zimy a jara na Ostaši) a já si říkala, že je nejvyšší čas to napravit. Vyrazili jsme tedy do Českého ráje.

Původně jsme měli v plánu zaparkovat v Besedicích a vyrazit odtamtud. Cestou nás však zaujalo téměř prázdné parkoviště u NPP Suché skály mezi obcemi Malá Skála a Besedice. Koukli jsme na mapu, zjistili jsme, že se na zamýšlený okruh můžeme napojit i po naučné stezce, a vyrazili.

http://obrazky.veruce.cz/cestovani/naucna-stezka.png Vyhlídka na NPP Suché skály

Suché skály jsou místní dominantou, která nás zaujala už cestou. Čas nám na ně nezbyl, ale viděli jsme je alespoň z vyhlídkového místa, které se nachází asi čtvrt kilometru od parkoviště.

Oparno a podzim

OparnoNašlapáno: 1 km
Stoupání: cca 60 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na zřícenině hradu Oparno už jsme byli před nějakými pěti lety, avšak tehdy za nechutného vedra. Report tehdy nevznikl proto, že ten den panovaly naprosto příšerné světelné podmínky a fotky stály za dvě věci.

Tentokrát jsme opět vyrazili z centra obce Oparno, odkud se dá napojit na zelenou turistickou značku. Cesta k hradu vypadá momentálně takto:

Babí léto

PodzimS příchodem podzimu na mě každoročně dolehne nostalgická nálada. Dumání a vzpomínání u mě automaticky přichází s mlhavými rány, barevnými stromy a zachmuřeným počasím. To mám chuť si večer (po uspání malého) tak akorát uvařit zázvorový čaj, pustit si něco, co normálně moc neposlouchám (jako třeba Maok) a prohlížet si fotky nebo si číst svoje staré články. Letos je ten podzim nějaký jinačí, ale ta nostalgická vlna se dostavuje stejně.

Po příšerném létě trvajícím od dubna jsem se na něj těšila opravdu hodně. Vyhlížela jsem ho každým dnem a říkala si, zda letos konečně zastihnu tu nejbarevnější část někde v přírodě, na nějakém výletě pěkně s foťákem v ruce. To se po několika letech opravdu povedlo a já mám zase náladu se po roce vrátit k měsíčním přehledům. Čas od času si je zpětně prohlížím a říkám si, že bych alespoň tohle mohla pravidelně zveřejňovat. Pak si ale říkám, co já bych tam vůbec přes léto psala? Že je mi vedro? Pořád dokola? To by snad odradilo i tu hrstku pravidelných čtenářů, které, jak odhaduji, bych spočítala na prstech jedné ruky a ještě by mi tři pětiny prstů zbyly.

Na druhou stranu ale už pár let vím, že tenhle blog píšu hlavně pro sebe, resp. pro nás. Je sice hezké, že sem sem tam zavítá někdo z gůglu a najde, co hledal, a je rozhodně fajn, když se někomu líbí fotky a reporty z výletů ho inspirují k vlastním cestám, ale co si budeme povídat, doby, kdy to tady četlo několik snad i desítek pravidelných návštěvníků, jsou už nenávratně pryč. Kdybych ten blog psala primárně pro návštěvnost a komentáře, musela bych s tím seknout už dávno.

To ale jaksi stále nemám v plánu.

Dobrodružství pana Wellingtona – Hana Bergmannová Klímová

 Hana Bergmannová Klímová - Dobrodružství pana WellingtonaOsud této knihy předtím, než spatřila světlo světa, jsem sledovala na Facebooku několik měsíců a myslím, že to, jakou práci jí autorka věnovala (toho si tam můžete všimnout sami) si zaslouží nejen 5 hvězdiček z 5, ale také vlastní článek. Hana Bergmannová Klímová ji totiž nejen napsala, ona ji i ilustrovala a kvůli jejímu vydání si založila vlastní nakladatelství (ne však proto, že by knihu nechtěl nikdo vydat, nabídek se prý dokonce sešlo víc).

O klucích, letadlech a letcích RAF

Knih o našich letcích v RAF existuje naštěstí už poměrně hodně. Jedná se však převážně o literaturu faktu nebo memoárovou literaturu, která zaujme možná hrstku dospívajících čtenářů, ale hlavně ty dospělé, kteří se tématu přímo věnují. Kniha podobného ražení pro děti na našem trhu dosud chyběla (pokud se pletu, opravte mě, ale já opravdu o žádné nevím). Jak ale vlastně pojmout vážné téma 2. světové války a našich letců v zahraničním odboji a jejich následné perzekuce komunisty tak, aby to zaujalo malé čtenáře? Přemýšlela jsem nad tím celou dobu, než kniha vyšla, a co vím určitě je, že skloubit něco takového s běžným životem dvou kluků z 5. třídy určitě není tak lehké, jak by se mohlo zdát.

Skanzen Přerov nad Labem

Polabské národopisné muzeum - skanzen Přerov nad LabemPolabské národopisné muzeum nebo též Skanzen Přerov nad Labem jsme poprvé navštívili před 10 lety, následně v zimě před 9 lety. Zvědavě jsem si prohlédla oba své reporty z těchto návštěv a cítila jsem se nejen nostalgicky, ale také potěšeně a zděšeně zároveň. Důvod je jednoduchý – kvalita fotografií strašná, kvalita textu neméně. Co mě ale potěšilo je to, jaký kus mé reporty za tu dobu urazily. Kdyby úroveň mého psaného projevu zůstala za 10 let nezměněna, bylo by to opravdu smutné ;) Pokud se chcete zasmát (nebo znechutit) spolu se mnou, podívejte se na článek z roku 2009 a ten ještě starší z roku 2008. A nyní už k naší návštěvě předminulý víkend.

Polabské národopisné muzeum se nachází přímo v centru obce Přerov nad Labem hned vedle zámku, před nímž se obvykle dá bez problémů zaparkovat na neplaceném prostranství. 

Jak už název napovídá, skanzen prezentuje lidovou architekturu a život středního Polabí od 18. do 20. století v přenesených i nově zbudovaných objektech (přibližně 40). Některé z nich obývají figuríny, jiné slouží „pouze“ pro představení určitého řemesla. Skanzen jako takový začal vznikat v roce 1967 a od té doby se stále rozšiřuje.

Jezerní slať a vyhlídka u Huťské hory

Šumava - Jezerní slaťVzpomněla jsem si na pár výletů, které jsme absolvovali v rámci naší dovolené na Šumavě před třemi lety a které tady chybí. V tomto článku spojím rovnou dvě místa, která se nachází nedaleko od sebe.

První z nich se nachází na půli cesty mezi Horskou Kvildou a Kvildou. U Jezerní slati se dá zaparkovat na zbudovaném parkovišti. O 200 metrů dál už se můžete kochat pohledem na rozvodnicové vrchovištní rašeliniště z vyhlídkové věže. Do středu slati vede navíc povalový chodník, takže si místní porost můžete prohlédnout i zblízka.

Potštejn (Potenštejn)

Potštejn / PotenštejnNašlapáno: 1 km
Stoupání: cca 70 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Pokud čekáte krásnou zříceninu v okr. Rychnov nad Kněžnou, asi budete zklamáni (nicméně ji najde zde, navštívili jsme ji také). Pozůstatky toho stejnojmenného hradu se nacházejí u Plzně. Navštívili jsme je před 3 lety cestou na Šumavu.

Hrad byl vystavěn v polovině 13. století a nazván podle vlastníka Půty ze Žinkov. Žádné zajímavé události týkající se tohoto hradu jsem nedohledala s výjimkou toho, že se pod ním scházeli západočeští husité a jednou odtud táhli na Prahu. Hrad chátral od svého opuštění v první polovině 15. století. Kámen z něj zřejmě použili lidé při výstavbě blízkého zámku v Žinkovech.

Toto z něj zbylo – základy věže, sem tam pozůstatek zdi a terénní náznaky.