Ze života Ver.

Ropičník (700 m. n. m.)

Našlapáno: cca 7,5 km
Stoupání: cca 320 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde

Téměř tradičně jsme se během týdne stráveného v Beskydech chystali vyšlápnout na Godulu. Tentokrát jsme k vrcholu přes silný vítr na hřebeni nedošli a rozhodli se pro jinou trasu do výchozího bodu.

Syn kus cesty do kopce zvládl po svých (to je dobře, musí si zvykat :)) a vyjma toho větru se mu v horách líbilo. Až k Ropičníku nám svítilo slunce, poté se teprve začalo zatahovat. Pár fotek jsem pořídila tedy jen v první půlce trasy. Za mnoho nestojí, ale je z nich cítit ta příjemná atmosféra předjaří :)

Únorový přehled, aneb úspěch!

Dětské knihyZ dobré zimy jsme přešli do příjemného předjaří. Tu přechodovou fázi s oblevou sice nemám ráda, ale po letošní vydařené zimě si vůbec nestěžuju. Během února jsem vyhrála dvě knížky (info níže), zvládla s malým cestu vlakem na konec republiky a zpět, stihla napsat pár článků a zároveň si užívala chvíle se synem, ze kterého se stává knihomol.

CO NOVÉHO

Z miminka se během posledního měsíce vyklubalo pořádně zvídavé batole a je to naprosto výborné! Prohlížíme jednu dětskou knížku za druhou, až je to občas únavné, ale je to aktivita, kterou velmi vítám a syna ve většině případů neodbývám. Na obrázcích pozná už dobrou desítku zvířat či věcí a skoro každý den přidáváme další.

Měsíční přehled o novinkách u malého bude během cca týdne k přečtení na mateřském blogu

třináctý měsíc únor 2016 třináctý měsíc

Zvládli jsme cestu za babičkou do Beskyd sami a vlakem. Asi se ve mně skrývá kus dobrodruha, neboť jsem se na to více méně těšila a nejspíš si to klidně zopakuju. Vylezli jsme na jeden kopec a já přitom zjistila, jak moc mi ty hory chybí. Na další výlet se těším už teď a jdu plánovat, kam vyrazíme (procházky po okolí mi prostě nestačí).

Hrdinové a vrazi, aneb o bratrech Mašínech

Bratři Mašínové bývají často označováni jen dvěma tituly – hrdinové nebo vrazi. Zatímco jedna skupina lidí by je nejraději ocenila jako hrdiny nejvyššími státními vyznamenáními, druhá skupina nechápe a nechápala, jak může někdo obdivovat a chtít vyznamenávat vrahy. Neřadím se ani k jedné z nich, a to ani po přečtení knihy Zatím dobrý. Z prostého důvodu – doba, kdy se rozhodli utéct za hranice, byla jiná, pro dnešní generaci (tedy i pro mě) těžko představitelná. Minulé generaci, která ji zažila, zase vymývali mozky komunisté.

Bratři Mašínové

Ostatně byli to sami komunisté, kteří vylíčili útěk Mašínů na západ jako úprk slaboduchých individuí, která s velkou radostí podřízla příslušníka SNB omámeného chloroformem v seriálu 30 případů majora Zemana. Podle některých reakcí v různých diskuzích by člověk řekl, že právě tento seriál se stal jejich hlavním zdrojem informací.

Svůj názor si musí každý udělat sám. Důležité však je svůj názor stavět na faktech, nikoli na neúplných či smyšlených informacích nebo dokonce na tom, jak Mašíny vykreslili v nějakém socialistickém seriálu. Jak to tedy s bratry Mašíny vlastně bylo?

Nechte lidem igelitky!

igelitkyNejprve vymizely igelitky dávané obchodními řetězci zdarma. Nyní se už nějakou dobu hovoří o omezení až úplném zákazu igelitek celkově. Lidl se chystá neumožnit lidem koupi igelitových tašek od března tohoto roku. Autoři tohoto nápadu i autoři článků, které kolují zpravodajskými portály, papouškují tu kouzelnou formuli o ochraně životního prostředí. O to však jako obvykle jde až na posledním místě.

Už pár let s sebou všude tahám skládací tašku, která se pohodlně vleze do batohu nebo do kapsy. Čas od času se mi samozřejmě stane, že si ji zapomenu. To si pak tu igelitku (velkou či malou podle nákupu) prostě koupím. Do igelitových tašek, které se mi doma sejdou, házím odpadky nebo třídím plasty. Z diskuzí jsem pochytila, že rozhodně nejsem jediná, kdo to tak dělá. Igelitka je tedy využita nejméně 2x. Pokud si lidé nebudou kupovat igelitky k nákupu, budou si místo toho kupovat více sáčků do košů, které lze ve většině případů použít pouze jednorázově. Kde je tedy ta ochrana životního prostředí?

Lednový přehled, aneb konečně normální zima!

Sníh a mrazivé počasí, to je moje! S letošní zimou jsem spokojena. Měsíc v kuse u nás leží sníh, většinu času je pod nulou a občas do toho svítí slunce. Paráda. Navíc k tomu snad pochcípá většina hmyzáků a slimáků, takže by léto mohlo být o to snesitelnější. Výlet jsme žádný nestihli, měli jsme všichni frmol, avšak pravidelné procházky nechyběly. 

Nějaký ten mráz jsem alespoň na začátku měsíce stihla nafotit. Fotky jsou k vidění v galerii.

CO NOVÉHO

Chystáme mini rodinou oslavu prvních narozenin. Dárky už máme zakoupené a musím hodně odolávat, abych si s nimi nezačla hrát dřív já. Když rodič vybírá hračky, vybírá je prostě i pro sebe, možná hlavně pro sebe :) Malý skoro běhá a už ho občas nechávám chodit i po venku. Kolemjdoucí se strašně diví, že tak malé miminko chodí a jsou z něj na větvi. Je to sranda. 

dvanáctý měsíc dvanáctý měsíc dvanáctý měsíc

Měsíční přehled o novinkách u malého bude brzy k přečtení na mateřském blogu

Zdravotní sestra ubližovala miminkům, protože jí vadil dětský pláč

V únoru roku 1960 došlo v sušické nemocnici k úmrtí dvou miminek. Pitva zjistila, že obě holčičky ve věku 20 hodin a 5 týdnů zemřely násilnou smrtí. Oběma někdo zmáčkl hlavičky tak, že jim způsobil poškození mozku, jedna z nich navíc měla zlomené obě ruce. Čtyři dny od úmrtí policie přišla přímo na oddělení zatknout zdravotní sestru Marii Fikáčkovou, která onoho dne sloužila. K činům se přiznala.

„Obviněná Marie Fikáčková dne 23. února v dopoledních hodinách v oddělení porodnice v Sušici úmyslně novorozené holčičce Proserové, 20 hodin staré, pomačkala hlavičku. Ta na následky tohoto násilného jednání druhý den zemřela. Téhož dne v dopoledních hodinách několikrát udeřila do hlavičky Hanu Hamelbauerovou, která rovněž dne 25. února 1960 v osm ráno zemřela na následky tohoto vykonaného násilí.“

Marie Fikáčková – oblíbená a pracovitá sestřička

Marie Fikáčková (foto z idnes.cz)

Marie Fikáčková (roz. Schmidlová) se narodila v roce 1936 v Sušici. Pocházela z nemajetné rodiny, která se i po válce hlásila k německé národnosti. V domácnosti s násilnickým otcem alkoholikem neprožila příliš šťastné dětství, s matkou si nerozuměla. V roce 1955 vystudovala Střední zdravotní školu v Klatovech s velmi dobrým prospěchem. Po škole nastoupila do sušického Ústavu národního zdraví a roku 1957 se z ní stala zdravotní sestra na novorozeneckém oddělení sušické nemocnice. Pracovitá a oblíbená sestřička šla ostatním příkladem a uvažovalo se dokonce o jejím povýšení do funkce vrchní sestry. Místo do vyšší funkce však putovala k výslechu. Fikáčková pak vypověděla, že na novorozenecké oddělení nastoupit nechtěla. Práci přijala jen proto, že byla ujištěna, že její přeložení je pouze dočasné.

O zatčení oblíbené sestřičky se ihned dozvěděl širý kraj a začaly se šířit i nepodložené informace o počtu jejích obětí i o způsobech, jakými dětem ubližovala. Ne že by snad to, co miminkům provedla, nebylo strašné samo o sobě, lidé si však vyprávěli o tom, jak Fikáčková jistojistě novorozencům do hlav a očí vpichovala jehly. Všechna úmrtí novorozenců a kojenců pak samozřejmě přičítali jí.

Prádelny Máří Magdaleny

Hnus. Neuvěřitelný hnus. To jsou slova, kterými bych popsala většinu toho, co jsem se v knize Nikdy o tom nemluv dočetla. Ta kniha mě přiměla opovrhovat církví ještě více než předtím, ač jsem si myslela, že už to není možné. Chtěla jsem se ale dozvědět víc, takže jsem začala pročítat jeden článek za druhým. Neunikl mi ani film Padlé ženy. Knize i filmu se budu brzy věnovat ve vlastním článku.

Magdaleniny prádelny pro ženy, které byly příliš jiné

První prádelna Máří Magdaleny byla otevřena roku 1922, poslední byla zavřena až v roce 1996. Prádelny nahrazovaly zařízení dříve určená pro prostitutky. Uvádí se, že jimi prošlo až 30 000 žen (jiný zdroj uvádí „pouze“ 10 000), mnoho z nich tam bylo zavřeno již v dívčím či dětském věku, některé tam strávily celý svůj život. Provozovaly je řády katolických jeptišek s pověřením irské vlády (o čemž svědčí už jen to, že uprchlice hledala policie, která je do prádelen ochotně vracela).  

Magdalenina prádelna

Za co byly dívky a ženy trestány odnětím svobody, důstojnosti a otročinou pro jeptišky? Z pohledu běžného ateisty za nijak vážné přestupky. Pro představu tam končily:

  • svobodné matky
  • sexuálně zneužívané ženy a dívky
  • ženy s mentálním či fyzickým postižením
  • siroty
  • ženy a dívky příliš krásné, drzé, svéhlavé, sebevědomé a/nebo kurážné.

Tyto ženy se staly nepřizpůsobivými a bylo třeba s nimi něco udělat. Pro čistou křesťanskou společnost, o kterou irská vláda usilovala, představovaly takové bytosti problém, který ji jednoduše znečišťoval.

Prosincový přehled, aneb nachcípaní + co dal rok 2016

Konec roku stál za prd. Nachcípaní jsme byli všichni. Já jako poslední, ale vlezlo to i na mě. To musel být nějaký superbacil, jinak si to neumím vysvětlit. Předtím se o mě nepokoušel ani náznak nachlazení dobrých 5 let. Jistě v tom bude svou roli hrát i stres, kterého se mi s malým občas  dostává více než dost :)

Kvůli nemoci jsme nemohli oslavit pořádně slunovrat, což se mi vůbec nelíbí. Mám pocit, že konci roku prostě něco chybělo. Najednou začal rok nový a ten starý pro nás jakoby neskončil.

S novým rokem jsem si uvědomila, jak moc malý vyrostl. Je to už rok, co jsem začala s obřím břichem jezdit do porodnice na kontroly. 45 km tam, 45 zase zpátky, dvě hodiny za volantem, část z toho po Praze ve špičce. Jinou (bližší) bych si ale nevybrala ani teď. 

CO NOVÉHO

Malý už přes tři týdny chodí. Je roztomilé pozorovat sotva 70 cm vysoké miminko, jak ve svých 10 měsících ťapká přes celou místnost :) Jinak se naučil navlékat kroužky na tyč, slézat z postele a vylezl mu 4. zub. Bojujeme se separační úzkostí i oblékáním se ven, obojí je často na palci.

Měsíční přehled o novinkách u malého se rozrostl tak, že vydal na vlastní článek, který si můžete přečíst zde – 11. měsíc s miminkem.

jedenáctý měsíc jedenáctý měsíc jedenáctý měsíc
 

Konec roku jsme měli hned po vyležení nemocí cestovatelský. Objeli jsme všechny babičky, dědečky, prababičky i pradědečky. Právě u jedné z babiček jsme malého posadili poprvé na sáňky a musím říct, že to nebyla poslední vyjížďka. Malému se to zamlouvá :)

Knihy přečtené za rok 2016

Dočetla jsem svou 34. letošní knihu a vím jistě, že další už letos nestihnu. Nastal tedy čas bilancovat :)

knihaNa letošek jsem si stanovila cíl přečíst nejméně 40 knih. Tuto výzvu jsem nesplnila. Řekla bych však, že jako máma na mateřské jsem toho i tak přečetla celkem dost :) Po narození syna mi chvíli trvalo, než jsem přišla na to, kdy a jak si s ním vůbec nějakou knížku otevřít. Teď už to máme docela vychytané.

Celkem knih: 34
Celkem stran: 11054

Fantasy

  • Barva kouzel – Terry Pratchett (290 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Zaklínač I. – Poslední přání– Andrzej Sapkowski (341 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Zaklínač II. – Meč osudu – Andrzej Sapkowski (394 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Zaklínač III. – Krev elfů – Andrzej Sapkowski (315 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Zaklínač IV. – Čas opovržení – Andrzej Sapkowski (341 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Sekera z bronzu, rouno ze zlata – Juraj Červenák (304 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Království v obležení – Raymond E. Feist (328 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Koruna v ohrožení – Raymond E. Feist (366 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Mágův konec – Raymond E. Feist (528 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Přízraky na Devíně – Juraj Červenák (252 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb

Spal bych jako mimino

spinkající miminko Použil ve vašem okolí někdo podobné přirovnání? Pokud ano, dá se jen těžko odhadovat, co tím dotyčný myslel. Uznávám tento příměr pouze v případě, kdy má být odrazem roztomilosti. Spící miminko je totiž roztomilé hodně (zejména to vlastní).

Pokud ale někdo použije toto přirovnání jako přání toho, aby se dobře vyspal, nikdy v životě zřejmě o podstatě spánku miminek neslyšel. Uvedu tedy zažité nesmysly na pravou míru.