Ze života Ver.

Listopadový přehled, aneb desáté výročí

desaty-mesicOslavili jsme desáté výročí našeho vztahu, resp. „oslavili“ tím, že jsme si připili vodou. Cokoli jiného by v ten den i dnech následujících vyhodnotil můj žlučník jako pokyn k dalšímu záchvatu. Malý se potýká se separační úzkostí a prořezávajícími zuby, které dávají zabrat nejen jemu. Tenhle měsíc byl prostě na palici.

CO NOVÉHO U MALÉHO (10. měsíc)

Zlobí (ho zuby). Všechno se ale na zuby svádět nedá, ač bych řekla, že to je výhradně těmi zuby. Alespoň mu po třech měsících vylezl další, čili zatím třetí. Na ten druhý do páru čekáme už třetí týden a pokládáme ho za zdroj vší té protivnosti, nespokojenosti, ukřičenosti a bojkotu jídla

Během tohoto měsíce se naučil obstojně držet rovnováhu a postavit se v prostoru bez opory, nově tedy rovnou z kleku na čtyřech. Bez opory také udělá tak tři čtyři kroky, aby se mohl něčeho chytit. Zatím tedy nechodí, ale pokud do konce roku začne, vážně nás to nepřekvapí. S oporou chodí celkem jistě. Za ruku/ruce ho vodit nechceme, ač se tomu úplně vyhnout nedá, ale i okolo nábytku chodí už poměrně rychle. Jinak umí vylézt na nižší postel a taky na několik schodů. Když má náladu, umí navlékat plastové kroužky na tyč. Hraje si se vším, co má po ruce, a je mu jedno, zda je to jeho hračka nebo cokoli jiného (hlavně, že se to dá kousat).

desátý měsíc desátý měsíc desátý měsíc
Ze začátku měsíce říkal u kaše mňamňamňam, ale to se nějak vytratilo i s chutí k jídlu (to ty zuby). Jinak od něj občas slyšíme nenene a podsouváme mu význam tohoto výrazu. Tatata a mamamam říkat nepřestal :)

Valašské Klobouky zakázaly koncert Root a Törr kvůli šíření satanismu

Znáte „dokument“ Atentát na kulturu? Ke konci článku se na něj můžete podívat. Přesně na toto video jsem si totiž vzpomněla po přečtení zpráv o tom, že se město Valašské Klobouky zasadilo o to, aby v jeho kulturním domě nevystoupily kapely Root a Törr.

Město Valašské Klobouky si zakládá na spolupráci s občany při rozhodování o dění ve městě. Participace s veřejností je pro něj prioritou. Proto na základě četných žádostí a apelů obyvatel města doporučilo Kulturnímu a vzdělávacímu středisku Valašské Klobouky vstoupit v jednání s pořádající agenturou, aby přehodnotila realizaci koncertu v městském zařízení.

Po vzájemné dohodě přikročila agentura ke zrušení celé akce.

Město Valašské Klobouky tedy nebylo subjektem, který koncert zrušil, orgány města nevydaly žádné usnesení o jeho zákazu.

To uvedla na webu města Valašské Klobouky jeho mluvčí. Toto prohlášení se vztahuje ke zrušení koncertu Tórr a Root, který byl označen jako nebezpečný, protože kapely prý šíří satanismus. Lidé se vyjádření chopili a vznikla internetová petice za zrušení vánočního koncertu Adorare, což je jakási křesťanská skupina.

Root a Tórr hrají po ČR už desítky let (první vznikla v roce 1987, druhá 1977) a s něčím takovým se setkaly nejspíš poprvé od roku 1989. Každý, kdo jim věnoval alespoň chvíli pozornost, pochopí, že ona „satanistická“ image (zejména u kapely Root) prostě k žánru patří a není nijak nebezpečná.

Přehrada a vodopád Zákraví

ZákravíNedaleko Nového Města nad Metují se nachází obec Zákraví. Z jejího centra se dá po červené dojít k půl kilometru vzdálené přehradě. Výtok z ní pak tvoří umělý vodopád, k němuž vede pěšinka uhýbající ze značené trasy (cca 50 metrů). Počasí nám ten den nijak nepřálo, fotka přehrady je ale nakonec barevnější, než jsem na místě čekala. Vodopád je focený pouze z ruky (stativ jsme již tradičně zapomněli doma), takže fotka není tak rozmazaná, jak bych si ji představovala. Za lepších světelných podmínek se sem jistě podíváme znovu :)

Beskyde, Beskyde, kudy ta dálnice ide?

Jak napovídá posledních pár článků, jeden zářijový týden jsme strávili v Beskydech. Dovolená nám začala dosti zajímavě. Já jsem cestu absolvovala během žlučníkového záchvatu, který se připomínal ještě další dva dny na místě (tedy i během výšlapu na první kopec), vedle toho se v naší výpravě objevila střevní chřipka, (za kterou mohlo zelí v níže zmíněné restauraci). Jenže my jsme nevolnostem a bolestem vyhlásili boj a těch deset dnů jsme si v rámci možností užili i tak (tipy na výlety naleznete dále v článku :)).

Cesty, dálnice, řidiči a hlavně objížďka pro sebevrahy

Cesta dlouhá bez mála 300 kilometrů uběhla celkem poklidně až na zádrhel za Litomyšlí (semafor na rozkopané silnici zajistil delší kolonu) a nečekané uzavírky v Královehradeckém kraji. Páteční provoz byl hustější, než by zřejmě býval sobotní, ale i tak jsme nikde nezůstali dlouho trčet. Rozhodně si nemůžu stěžovat na výběr horní trasy místo D1, která posledních pár let spíš stojí, než jede. Malý to celé prospal, čímž nás opravdu mile překvapil.

Během pobytu jsme se téměř denně přesouvali někam autem. Místa, která jsme hodlali navštívit, se nacházela i 80 kilometrů daleko. Celkově jsme jen na místě najezdili přes 650 kilometrů. Toliko kilometrů už umožní zažít na silnicích ledasco. Neukáznění řidiči, kteří např. nedodržovali svůj pruh ani s přimhouřením oka, se řadili mezi ty méně nebezpečné. Inu do Polska kousek. Že se pověst polských řidičů nevzdaluje od reality, jsme na vlastní oči viděli před dvěma lety při cestě na Wolin. Zajímavé také bylo, že nás zdržovali převážně řidiči v autech s pražskou espézetkou, což by jeden nečekal :)

Prašivá (843 m. n. m.)

Našlapáno: cca 13 km
Stoupání: cca 530 m
Náročnost: střední
Okruh: ano
Trasa: zde

Na Prašivou jsem vylezla naposledy před 14 lety. Nejvyšší čas se tam znovu vydat. Na konci září panovalo dosti teplé počasí, takže to bylo i náročnější, než by jeden čekal.

Vyrazili jsme od konečné autobusu v Komorní Lhotce po modré směrem k náměstí a následně po žluté. Cesta nejprve klesala, následně se táhla po sluníčku po rovině a teprve po skoro čtyřech kilometrech začala stoupat. Cestou nás však provázelo ostré sluneční světlo, takže se nám po asfaltce dobře nešlapalo a těšili jsme se z každého kousku stínu.

Pro-Ana jídelníček

pro-ana_03Pondělí

  • snídaně – nic
  • oběd – nic
  • večeře – houska a půl

Úterý

  • snídaně – půl rohlíku se šunkou
  • oběd – jedna vařená brambora
  • večeře – nic

Středa

  • snídaně – půl rohlíku
  • oběd – nic
  • večeře – rýžový chlebíček

Čtvrtek

  • snídaně – rýžový chlebíček
  • oběd – dva rýžové chlebíčky
  • večeře – nic

Pátek

  • snídaně – půl rohlíku
  • oběd – vařená rýže pokapaná omáčkou
  • večeře – houska se šunkou a tvrdým sýrem

Ten pátý den už jsem to posrala, takový pěkný jídelníček to mohl být!!! :( Kromě toho jsem poslední dva dny sežrala balení gumových medvídků!!! :((

Co se dá dělat u poslouchání audioknih

audioknihyNedávno jsem objevila výhody audioknih. Existují knihy, které bych si ráda přečetla, ale zároveň je odkládám v pořadníku níže, protože jim nechci věnovat stoprocentní pozornost. Právě v jejich případě sahám po audioknihách. Při poslechu se mohu věnovat více činnostem než u filmů, které si pouštím do pozadí.

Nemám problém s multitaskingem, takže si vybrané tituly vychutnávám a zároveň u toho stihnu něco udělat. Vybírám si pouze načtené celé knihy, nikoli např. verze do rozhlasu, které jsou zkrácené či jinak upravené. Jako úplně první jsem před nějakými 13 lety slyšela namluveného Harryho Pottera. Poté nastala celkem dlouhá pauza a k další audioknize jsem se dostala až v maturitním ročníku, kdy jsem sáhla po Saturninovi. Po další přestávce jsem výhody audioknih začala objevovat koncem minulého roku. Během jiných činností jsem se seznámila s mnoha knihami, na které bych jinak neměla čas. Co se tedy dá dělat při poslechu?

Říjnový přehled

devaty-mesicŘíjen nám dal zabrat. Malého postihla šestá nemoc, takže více než týden jsem neměla nárok na nic jiného než ho mít neustále u sebe. O tom ale podrobněji níže. Jinak jsme oslavili Mokošin svátek, na který už byl malý naštěstí jakž takž v kondici. Mrzutost u něj však přetrvává od horeček až do dnešních dnů.

CO NOVÉHO U MALÉHO (9. měsíc)

Stojí v prostoru, rovnováhu udrží i půl minuty, možná více. Umí se postavit z dřepu s hračkou v rukou a zase si s ní i dřepnout. Obchází nábytek a pár kroků udělá i s tatrovkou. Umí říkat táta, resp. tatata, když chce nebo vidí tátu. Miluje houpačky, jak ty závěsné, tak ty pružinové. A klouzačky vlastně taky.

Začali jsme mu dávat pestřejší stravu, což mělo za následek, že mu ty rozmixované blafy ze skleniček přestaly chutnat. Ani se nedivím :) Skleničkové příkrmy 8m+ už vypadají celkem jedle a obsahují i kousky. Vedle nich ale jí i chleba s lučinou (nakrájený na kostky) a k tomu třeba žužlá okurku. Jako dítě masožroutů často dostane i maso jen lehce rozmělněné mezi prsty. S tím si také poradí bez problémů a hlavně mu to chutná. Když to zrovna vyjde, uvařím mu k obědu totéž, co obědváme i my.

devátý měsíc devátý měsíc devátý měsíc

Archeopark Chotěbuz

archeopark ChotěbuzDo archeoparku v Chotěbuzi jsme se chystali už kolik let. Ze středních Čech je to trochu z ruky, takže jsme se tam vydali až nyní, během beskydské dovolené. Archeoparků už jsme několik navštívili, ale to, co jsme viděli v Chotěbuzi, jsme viděli poprvé. Takhle nějak si představuju skanzen poté, co se řádně podojí dotace z EU.

Vstupní budovu, která vyrostla loni, jsem nefotila. K vidění je na stránkách archeoparku. Stavba zajišťuje technické zázemí archeoparku, najde se v ní menší výstava ke Slovanům a dále skrývá prostory pro doplňkové programy k expozici a hradišti (např. etnografický balíček obsahuje dobové psaní, slovanskou mytologie a výroba amuletů pro posvátný dub). My zvolili pouze základní prohlídku, která probíhá s průvodcem (bez něj to nejde). Čekala jsem, že si vyšlápneme kopec na hradiště a ono ne. Doba mě předběhla. My si vyjeli na střechu vstupní budovy výtahem a pod hradiště jsme došli po železné lávce. Co si budeme povídat, to moderní zázemí působí pod dřevěnou palisádou jako pěst na oko.

Vystoupali jsme příkopem na volné prostranství. Naproti hradišti jsou dodnes zřetelně viditelné valy, které nám svou výškou připomínaly ty Češovské, které jsou však v dnešní podobě o mnoho mladší (zachycené jsou na páté fotce níže). S výhledem na hradiště jsme se dozvěděli něco o osídlování této oblasti, které probíhalo jak ve starší době železné, tak v době starých Slovanů. Opevněné sídlo zde stálo zhruba do 11. století. Následně jeho funkci nahradil hrad na Zámeckém vrchu nacházející se v dnešním polském Těšíně. Řeka Olše v těch dobách tekla přímo pod hradištěm.

Zřícenina hradu Šostýn

Našlapáno: cca 1,5 km
Stoupání: cca 70 m
Náročnost: žádná :)
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Zřícenina hradu Šostýn (německy Schauenstein) se nachází na kopci u Kopřivnice ve výšce 442 m.n.m. a jedná se o kulturní památku České republiky. Hrad pochází z konce 13. století, první písemná zmínka pak z roku 1347. Svým účelům sloužil pouze do začátku 15. století, kdy se na něm ukrývali dva polští šlechtici. Ti byli vojáky Vladislava Jagellonského roku 1404 vyhnáni a hrad byl vypálen. Následovaly tahanice o vlastnictví Šostýna až do roku 1467, kdy jej olomouckému biskupu Tasovi z Boskovic přenechal Jiří z Poděbrad. Nový majitel již zpustlý hrad neopravil.